Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agogh - Demo-n (demo)

AgoghDemo-n (demo)

Bhut24.1.2011
Zdroj: MP3 (200 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Další a však poslední zářez v diskografii velmi nadějného uskupení Agogh dostal štítek s nápisem Demo-n. Kvalitní porce melodií, pestrých black-gothických pasáží a bohatých zpěvů. Velká škoda, že takto nadějný materiál zůstal kdesi v zapomnění. Chystáte-li se poslechnout něco příjemného řekněme odpočinkového a odreagování vhodného, Demo-n by měla být jedinečná volba.

Druhá a bohužel taktéž i poslední nahrávka výborného tělesa Agogh nese jméno Demo-n. Jak umě vytvořený nevinný název pro své další demo... Tentokrát počin obsahuje pouhé čtyři písně, které však svou atmosférou a strukturou mile potěší a pohltí. Velmi pestrá hudba a krásné melodie se kloubí s bohatou škálou hrdelních projevů. Některý druh použitého vokálu se však bohužel uchu příliš nezamlouvá, ale proto se zde nachází další možné varianty, které vše navrátí do pořádku. Mám na mysli příliš drsný až štěkavě skřehotavý druh zpěvu versus líbivé až uhrančivé, čisté chorální pění. Hudbou se kapela stále drží své započaté cesty a kráčí ve svém odkazu dále a jemně a střídmě jej rozvíjí o několik drobných detailů v podobě použití efektů a samplů. Nemohu se nezmínit o bohatých vynikajících melodiích, které kralují v každé z písní. Nádherná atmosféra, úžasné pasáže a parádní lehce syrový zvuk, díky kterému vše dokonale zní, tak jak má. Jen škoda, že obdobných nahrávek nemáme od této kapely více.

 

Prvotní tóny dema otevírá Růže z východu pomocí kláves, ke kterým se zanedlouho přidají ostatní nástroje. Nastává příjemné hraní a poslech, který bohužel lehce pokazí příchod zpěvu. Právě nyní nastává ta špatná varianta použitého vokálu. Ovšem jedná se snad o jedinou mouchu celé nahrávky. Naštěstí v refrénu skladby se objevuje již čistý chorální hlas. Onen samotný refrén pak dále oplývá krásnou melodií. Píseň se dále může taktéž chlubit povedeným sólem na elektrickou kytaru. V druhém songu Nothing Forever slyšíme na začátku kytaru. Do jejího milého riffu se přidají ostatní nástroje nastolující jemně potemnělou atmosféru. Jistou změnou zde je anglický text, který je celkem dobře poslouchatelný a přijatelný. A i přes mou averzi na česky zpívající tuzemské spolky se mi tato věc líbí. Skladba ve svém průběhu vytasí trumf v podobě dalšího chorálového refrénu. Povedený tah. Píseň je spíše více instrumentální, čili se zde nachází minimum zpěvu, ale i tak velké plus patří čistému vokálu. Trojku jménem Vojákův čas rozeznívají klávesy. Posluchač se setká s lehce divočejším zpěvem, což není na škodu. Jedná se o dosti pestrou záležitost s kvalitními melodiemi a jak jinak, než vynikajícím refrénem. Závěrečnou skladbu Symboly nechci přímo označovat jako "nejlepší z celého alba", ale toto slovní spojení není vůbec od věci. Tento song je snad nejpestřejší na různé efekty a samply, které jsou ovšem velice střídmě a rozumně rozloženy do jejích útrob. Opravdu výborné melodie se střídají s pestrými pasážemi kořeněnými výborným zpěvem a zdařilým textem. Samotný závěr, jak písně, tak dema celého jest tvořen efektem, který se tuším nazývá flanger a zanedlouho vše prudce zpomalý, jako když dojíždí gramofon...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky