Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agresia - Exil

AgresiaExil

Jirka D.13.12.2018
Zdroj: CD-R v přehnutém dvojlistu // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Slabá deska s ještě slabším zvukem, který potápí i těch několik málo nadějí na slušný posluchačský zážitek.

Dovolím si začít prostými fakty a to horší si nechat napotom. Kapela Agresia funguje na slovenské scéně od roku 2010, pochází ze Žiliny a aktuálně vlastními silami vydává své první dlouhohrající album Exil. Tomu předcházelo jednak EP Eugenika (2015) a druhak o dva roky starší demáč Pseudonym, který jsem nikdy neslyšel. To EPko (6 skladeb, 20 minut) jsem pro pořádek naposlouchal na bandcampu a popravdě mi přišlo jako docela dobrý start, i když z mnoha startovními problémy. I tak bych si je možná dovolil doporučit (alespoň pokud jde o žánr) fanouškům staré Sepultury.

 

Tři roky kapele trvalo dát dohromady nový materiál, což přeloženo do řeči čísel představuje 9 skladeb a necelých 35 minut muziky. A stačí zhruba prvních pět vteřin úvodní skladby, aby bylo vymalováno. Minimálně pokud jde o zvuk, protože ten se během hrací doby nijak nezlepší a těch pět vteřin je naprosto reprezentativní vzorek. Co je špatně? Řekl bych že všechno. Nikde na cédéčku není uvedeno, kde a jak tahle nahrávka vznikla, ale bez obalu řečeno má parametry záznamu ze zkušebny s naprosto amatérskou post-produkcí. Namysli mám především mix s nechutně vytaženou kytarou (navíc se strašným zvukem), utopenými bicími a téměř neslyšitelnou basou. Master je navíc přehulený jako prase a poslech je čiré utrpení. Kdejaké demo díky současným možnostem dopadá o poznání lépe.

 

Hudebně Agresia jede přímočarou linku thrashe (thrashcoru), kterému nechybí směr, ale chybí mu cokoliv dalšího zajímavého. Deska trpí nejen zvukem, ale třeba i absencí druhé kytary, která by do produkce kapely vnesla zábavnější momenty. Chybí sóla (s výjimkou pokusu o něco takového ve skladbě Panoptikum), chybí trochu slušné melodie, chybí zajímavé riffy. Vše se omezuje na naprostý základ, a to nejen v kytarové hře, ale třeba i v přednesu bicích. Přitom kompozice nejsou špatné a dovedu si představit, že při slušně zvládnutých aranžích a úměrné technice hry by se z toho daly udělat v rámci žánru dobré skladby. Jejich současná podoba je ale na kost ohlodaná před-produkce, která dává maximálně matně tušit, co by z toho materiálu mohlo vzejít při hromadě práce navíc. K té ale nedošlo.

 

 

Bohužel díky téhle hudební a aranžérské kostře lezou na denní světlo hráčské limity v podstatě celé kapely, které tak nic nemaskuje a jsou slyšet v celé svojí nahotě. Kapela si je jistá pouze v jednoduchých groovy postupech, cokoliv dalšího je nad buď její síly, nebo to dovedným způsobem maskuje.

 

Psal jsem na začátku, že by mě docela zajímalo, kde a jak tahle nahrávka vznikla a narážel jsem na to, že na zaslaném cédéčku se nelze dočíst vůbec ničeho. Jde o pálený kotouček s potiskem a dvojlistem, kde kromě názvu kapely, desky a skladeb nenajdete vůbec nic dalšího. Podle fotek na bandcampu jde nejde jen o novinářskou promo kopii, ale o standardní stav, což jen podtrhuje celkově nevalný dojem z alba. Pokud se smíříme s tím, že 50 % je pro nás průměrně dobrá deska, tak Exil je deska podprůměrná. Hodně podprůměrná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky