|
|
||||||||||
Poslední dobou neusínám při jiné desce - novinka německých Ahab se stala mou pravidelnou ukolébavkou na dobrou noc. Poslouchá se skvěle, plyne nenásilně a jen občas zavoní páchnoucí zátokou s rozloženou mrtvolou vyplaveného trosečníka. Mluvil tu někdo u funeral doomu? Ale kdež, tahle muzika je balzám ... škoda že v polovině vždycky usnu ... a tak doposlouchám za bílého dne i zbytek desky a jdeme se podívat na výsledek.
Čtveřice semknutá kolem zpívajícího kytaristy Daniela Drosteho přišla se svým třetím řadovým albem na konci května a pokud jsem zatím měl tu možnost zaslechnout ohlasy a reakce z různých stran, byly všechny pozitivní a téměř nadšenecké. Však také není divu, protože pokud mi někdo v poslední době dokázal, že i v dnešních časech lze přijít v ranku doom metalu s nahrávkou čerstvou a neomezující se pouze na postupy ohrané již mnohokrát, byli to právě Ahab. Co se ovšem nezměnilo, je vysoká cena za fyzické vydání, kromě CD verze snad ještě za rozumný peníz, jsou k dispozici dvě vinylová 2LP vydání (lišící se barvou vinylu), jež jsem zatím ani nedohledal v českých distribucích a v těch zahraničních to stojí balík. Smutné, ale být fanouškem v Česku je drahý špás.
Šestice skladeb na běžné CD edici, hodina hrací délky a oproti předchozím dvěma albům výrazně jiná obálka – toť základní suchá fakta. První pohled si jistě přitáhne titulní obrázek, který sice stále zachovává mokrou kapelní tradici, ale třebas ve srovnání s předchozí prací, která byla vypůjčena od francouzského romantika Théodore Géricaulta, působí nový motiv přeci jenom odlišně. Lépe? Nebo je to průšvih? Pokud snad je nutné vynášet soud, vezmu to od lesa – měl-li bych doma tenhle motiv na dvanáctipalcovém gatefoldu s dvěma bíločernými vinyly uvnitř, ani bych nepípl.
Hudební partie je rozehrána trumfovými kartami a Ahab sází jednu za druhou tak, že ostatním spoluhráčům padá brada blíže stolu a v rozhodujících chvílích zapomínají, že jsou na tahu. Úvod „Further south“ zkrátka odzbrojuje, atmosférický rock jak víno, jehož chuti dominují kytarové tóny, ke kterým se postupně přidávají podtóny bicích, čitelné jednotlivě a ostře. Chutí vjem je završen klenbou zpěvu a to čistého a krásného, který je v rozhodujícím momentě doplněn o další hlasovou linku a v té chvíli poznáváte, že pijete dobrý ročník. Jenže co by to bylo za košt, kdyby zůstalo jen u jednoho vzorku a tak ještě v první skladbě přichází pohárek s dalším vínem, temně rudé až rudočerné barvy, které budete válet po patře pozvolna, abyste poznali, že pro vznik těchto hutně zemitých tónů vyplňujících celý prostor chutí svítilo jiné, než moravské slunce. První dojmy jsou ztrápené a těžké, přesto nelze odolat a s chutí již značně přivyklou upíjíte druhý doušek „Aeons elapse“, jenž prohlubuje předchozí dojmy, zároveň je rozvíjí do šíře celého chuťového spektra a vám je jasné, že u této ochutnávky se chvíli zdržíte. Budou před vás podávána vína těžká, jižanská, v některých jasně rozeznáte problesk svěže červené barvy a melodické linky, to jak se paprsek zlomí o sklo pohárku projde k vaším očím přes jinak temný mok odrůdy „Deliverance“, v jiných přibude světlejších míst plných harmonie a teplého souznění, místy vytažených z temného dna až do honosných výšin mohutných kleneb vodní hladiny „Antarctica the polymophes“. Nejtěžší moment přichází před závěrem večera, „Fanthoms deep blue“ připomene tvrdá vína, v chuti zarachotí jako Dornfelder, jako když pozvolna sunete masivní stůl po podlaze, ale i zde výsledný komplex chutě složen z mnoha tónů a podtónů. Úplný závěr „The Giant“ nechává všechny zážitky koštu dozrát, prohloubit se a zarýt to chuťových pohárků i paměťových smyček. Podobá se dlouhému dozvuku dobrého pití, kdy už jen převalujete jazyk v ústech, vychutnáváte, přemýšlíte a přitom vaše hlava stále nepoznala, že sklenka už je prázdná...
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Boďa Paloncy / 28.10.12 16:56odpovědět
Tahle deska má duši, atmosféru. The Giant není o poslechu, ale o pocitech. Zasloužené absolutorium
Label:Napalm Records
Vydáno:Květen 2012
Žánr:doom metal
Cornelius Althammer - drums
Chris Hector - guitar
Daniel Droste - vocals, guitar, keyboard
Stephan Wandernoth - bass
side A
1. Further South
2. Aeons Elapse
side B
3. Deliverance (Shouting at the Dead)
4. Antarctica the Polymorphess
side C
5. Fathoms Deep Below
6. The Giant
side D (bonus)
7. Time's Like Molten Lead
8. Evening Star
Ahab
The Boats of the Glen Carrig
Ahab
The Coral Tombs
Daniel Droste (AHAB)
Svět oceánů je fascinující v mnoha ohledech
Patior Ergo Sum doom fest vol. VI / Doomwards Let Us Row European tour 2012
4.6.12, Praha - Klánovice, Black Pes Club
YbCA
Loupežníci
Nocturnal Pestilence
Evangelium Aeternum
Puscifer
Existential Reckoning
Abigor
Totschläger (A Saintslayer's Songbook)
Vintersorg
Till fjälls, del II
Porenut
Postnihilera
Eyehategod
Eyehategod
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.