Recenze: Ahasver - Causa Sui

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AhasverCausa Sui

Jirka D.5.9.2022

Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele

Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm

VERDIKT: Technicky zdatná a sebevědomá vstupenka francouzských Ahasver na scénu technického metalu.

V úvodu jsem chtěl původně napsat, že vydavatelství Lifeforce Records patří k těm, kam čas od času mrknu co nového, ale pak mi došlo, že je to vlastně naopak a že je to právě tohle vydavatelství, které nás pravidelně zásobuje informacemi o svých nových vydáních. Většinou je nechávám ležet ladem zcela bez výčitek, ale sem tam hozenou rukavici zdvihnu a poskytnutou muziku poslechnu. Tak jako tentokrát. Většinou v tom hraje nějakou úlohu titulní obal desky, který když zaujme (což tenhle svým tajemným minimalismem zaujal), znamená to pozvání k dalšímu dějství, ale v případě Ahasver v tom byla ještě zmínka v tom smyslu, že sestavu tvoří členové (mimo několika jiných kapel) Eryn Non Dae, kteří mě svého času docela zaujali. Paradoxně k tomu jsem skutečnou sestavu Ahasver nikde nedohledal.

Ahasver band Angažmá v dalších kapelách a vyzrálost tvůrců je z desky hodně znát a fakt, že se v tomto případě jedná o debutní nahrávku, působí lehce nepatřičně. Není v ní ani náznak váhání, ani náznak nerozhodnosti, ani náznak nejistoty. Causa Sui je deska velmi pevná v kramflecích a nekompromisně odrážející vůli jejích autorů. Žánr? Trochu váhám nad progresivním metalem zmíněným v promo materiálech, byť s mírnou tolerance by se to dalo vzít. Je v tom hodně techniky, silný groove, takové nejistě maskované pokukování po krajanech Gojira, stopy moderny v rytmické nejednoznačnosti, místy nádech post-metalu a výborný hlas. A místy dokonce harmonie více hlasů.

Oproti běžným dnešním produkcím není tahle deska postavená na vytažených kytarách, ale především na rytmice a v prvé řadě na bicích. Kytary jsou sice nápadité, ale současně velmi skromné, hrají hodně na pozadí, tvoří krásné detaily a k jejich pracovitosti si budete muset dojít. Naproti tomu bicí salvy dostanete přímo direkt do hlavy, což na jednu stranu desce dává výborný náboj, na stranu druhou demaskuje skutečnost, že zvuk desky je sterilně průměrný a k autentické živosti má opravdu hodně daleko. Může to někoho překvapit, ale spíš bych to bral jako standard. Nic lepšího k mání není.

Deska obsahuje osm skladeb na ploše krátce přesahující 40 minut a v tomto ohledu jde o množství maximálně uspokojující. Album od začátku do konce drží pevně pohromadě, neobsahuje jedinou slabou položku nebo zaváhání, což beru jako velké pozitivum. Ahasver umí výborně pracovat se spádem nahrávky, která naprosto přirozeně propojuje rytmicky složité pasáže s lehkou (opravdu lehkou) melodikou, rychlé části s těmi pomalejšími, a to všechno kočírují s jistotou panského kočího. Když o tom teď přemýšlím, jsem vlastně docela překvapen, jak mi ta deska sedla.

Jakkoliv muzika je to skrznaskrz současná, tematika kapely sahá do dávné minulosti, o čemž mnohé napovídá už sám její název. Postava Ahasvera coby do soudného dne bloudícího Žida se prolíná kulturními dějinami už pěknou řádku století a jak k němu došli zrovna tihle Frantíci vyznávající svým způsobem extrémní muziku, může být otázkou za pět bodů za domácí úkol. Můžete o tom přemýšlet a dokonce můžete něco vymyslet – já nevymyslel nic. Poslech Causa Sui mi to nijak nekazí.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.