Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aherusia - And The Tides Shall Reveal The Traces

AherusiaAnd The Tides Shall Reveal The Traces

Bhut30.9.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Debutová práce netradičního řeckého folk blacku. Zajímavé a hezké pojetí, které nezevšední.

Řecké uskupení AHERUSIA  vydává svou první řadovou desku „And The Tides Shall Reveal The Traces“ Tato kapela se představila před deseti lety vydáním malého EP Whispers Of Moon. V současných dnech se na pulty dostala jejich zbrusu nová deska, která je vskutku velmi pestrá. Celé dílko obsahuje pouhých sedm skladeb. Ty jsou však velmi dobře poskládány a zřejmě s velkou pílí stvořeny. Celek vyznívá téměř monotónně nebýt melodických zvratů tohoto alba. V okamžiku, kdy se posluchač začne jemně nudit, kapela na světlo vytáhne nějakou tu náladovou změnu, která pozmění strukturu písně a tím pádem opět zaujme. Z díla čiší důraz na bicí nástroje. Zastupují zde jakousi mocnou mašinérii bojovníků, kteří udávají tempo a sílu celému regimentu. Jsou honosně nazvučeny a jejich pasáže místy vyznívají, co by nějaký pochod. Dobrým prvkem v hudbě zůstává lyra, která obdařuje počin o velké plus. Důležité je zmínit se o tom, že skupina si poněkud odpustila práci s texty. Jednotlivé skladby v sobě skrývají velmi malé množství zpěvu. Jedná se tedy téměř o instrumentální album. Nevidím v tom nic, co by bylo na škodu, jelikož tímto způsobem pak dobře vyznívají melodie a nálady. Kapela tak ukázala svou hráčskou zručnost.

 

Otvírák desky je píseň Birth Of Immortals, což je novější verze starší skladby uvedené již na o deset let mladším EP. Druhý kousek začíná na výše zmíněnou lyru, která dává písni dobrý punc. Skladba samotná v sobě obsahuje plno zvratů a vyznívá vcelku honosně. Trojka Methexis od samého začátku oplývá melodiemi a vydařenými pasážemi. Dalším znakem zůstává minimum zpěvných ploch. Určitě bych uvedl mouchu, kterou jsem poněkud těžko strávil. Totiž v pátém kousku Archangels se od druhé minuty a zhruba třicáté vteřiny objevil monolog. Ve skladbě vytváří jakési intermezzo. Nic, co by nějak výrazně vadilo, ovšem tato vsuvka končí až ve čtvrté minutě a dvacáté vteřině. Tudíž se jedná o téměř dvě minuty dlouhý monolog s kulisou hudby. Opravdu nepříliš povedená náplň. Závěrečnou skladbu vytváří To Our Ancestors. Začíná pomaleji a v podstatě celý její charakter je odlehčenější a pomalejší, než zbytek desky. Vytváří tak zajímavý závěr desky. Po necelé hodině album utichne. Jistě, že se najdou tací, kterým se dílo bude zdát nestravitelné a jeho obsah tak víckrát neokusí. Ovšem já jsem názoru, že k této desce se budu rád vracet. Však je to také první řadovka této kapely, tak uvidíme, jak se vytáhnou příště.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky