Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řecké uskupení AHERUSIA  vydává svou první řadovou desku „And The Tides Shall Reveal The Traces“ Tato kapela se představila před deseti lety vydáním malého EP Whispers Of Moon. V současných dnech se na pulty dostala jejich zbrusu nová deska, která je vskutku velmi pestrá. Celé dílko obsahuje pouhých sedm skladeb. Ty jsou však velmi dobře poskládány a zřejmě s velkou pílí stvořeny. Celek vyznívá téměř monotónně nebýt melodických zvratů tohoto alba. V okamžiku, kdy se posluchač začne jemně nudit, kapela na světlo vytáhne nějakou tu náladovou změnu, která pozmění strukturu písně a tím pádem opět zaujme. Z díla čiší důraz na bicí nástroje. Zastupují zde jakousi mocnou mašinérii bojovníků, kteří udávají tempo a sílu celému regimentu. Jsou honosně nazvučeny a jejich pasáže místy vyznívají, co by nějaký pochod. Dobrým prvkem v hudbě zůstává lyra, která obdařuje počin o velké plus. Důležité je zmínit se o tom, že skupina si poněkud odpustila práci s texty. Jednotlivé skladby v sobě skrývají velmi malé množství zpěvu. Jedná se tedy téměř o instrumentální album. Nevidím v tom nic, co by bylo na škodu, jelikož tímto způsobem pak dobře vyznívají melodie a nálady. Kapela tak ukázala svou hráčskou zručnost.

Otvírák desky je píseň Birth Of Immortals, což je novější verze starší skladby uvedené již na o deset let mladším EP. Druhý kousek začíná na výše zmíněnou lyru, která dává písni dobrý punc. Skladba samotná v sobě obsahuje plno zvratů a vyznívá vcelku honosně. Trojka Methexis od samého začátku oplývá melodiemi a vydařenými pasážemi. Dalším znakem zůstává minimum zpěvných ploch. Určitě bych uvedl mouchu, kterou jsem poněkud těžko strávil. Totiž v pátém kousku Archangels se od druhé minuty a zhruba třicáté vteřiny objevil monolog. Ve skladbě vytváří jakési intermezzo. Nic, co by nějak výrazně vadilo, ovšem tato vsuvka končí až ve čtvrté minutě a dvacáté vteřině. Tudíž se jedná o téměř dvě minuty dlouhý monolog s kulisou hudby. Opravdu nepříliš povedená náplň. Závěrečnou skladbu vytváří To Our Ancestors. Začíná pomaleji a v podstatě celý její charakter je odlehčenější a pomalejší, než zbytek desky. Vytváří tak zajímavý závěr desky. Po necelé hodině album utichne. Jistě, že se najdou tací, kterým se dílo bude zdát nestravitelné a jeho obsah tak víckrát neokusí. Ovšem já jsem názoru, že k této desce se budu rád vracet. Však je to také první řadovka této kapely, tak uvidíme, jak se vytáhnou příště.