|
|
||||||||||

Očekávaných návratů a splněných přání je každý rok pořád dost na to, aby se člověk radoval a přitom si popřemýšlel, co za tím konkrétním mohlo stát. V případě zmrtvýchvstání Akercocke mě však podobné druhy spekulací obchází velkým obloukem. Tak velkým, že je neumím vnímat, natož vstřebávat. Akercocke jsou totiž milášci! A jako takoví mně činí radost jenom tím, že se po dlouhých deseti letech rozhodli pro nahrání nového alba, nehledě na to, jaké by mohlo být a v jakých detailech by se mohlo nechat formovat.
O detailech to u Akercocke je i není, jak se to vezme. Ve své podstatě hrají v práci s extrémním nádobíčkem kapely velkou roli, protože zrovna ona je hodně silná v exkluzivním vyštelování skladby v něco více, než je běžný zážitek. Opravdu hodně silná. A jsou to právě ty detaily, co jinak dobře vedenou píseň povyšují na vyšší proces, ze kterého jde husí kůže a nebo taky jen obyčejný úsměv uznání. Nad tím, jak je to vlastně prosté a přirozené. Je to tak, člověk má někdy pocit, že Akercocke jen povyšují jednoduchou hravost na progresivní šprým, nikoli složitý a už vůbec ne neuchopitelný. Zkrátka na něco, co si vychutnáte. Hudba této kapely je extrémní, ale přitom vnímavá a po stránce přijatelnosti vřele vítaná do domácnosti metalem krmených usedlíků. Laskomina, které se při správně voleném podávání nepřejíte. Přehnané šperkování není Akercocke vlastní, takže z tohoto úhlu pohledu to o detailech naopak není. To ohromení přijde samo a nenásilně, není v pozpátku přehrané stupnici a super těžkých zadáních. To vůbec ne.

Je to krev a maso, živý a pulsující organismus, ne strojařina a vzorečky. Je to přirozenost v ukázkové podobě. Vypíchnout jednu z dosavadních šesti desek kapely by možná šlo, ale nechci to teď dělat. Záleží na konkrétní náladě a každá tu svou určitě má. Sám možná lehce nadržuji postaršímu plivání do tváře neprocitnuvšího nebožáka, který smeten okultismem propadl magii a navždý hlásá: Choronzon!, ale zároveň to není něco, co by mělo upozadit další alba. A novinka? Stačilo pár poslechů a zase v tom lítám. Znovu se odehrává, co s Akercocke vždycky. Počáteční malá nedůvěra byla po druhém či třetím přehrání proměněna v narůstající nadšení a do zblbnutí trestané tlačítko repeat dostalo co proto.
Jako by to nikdy nezabalili a jejich příběh nikdy neskončil. Nehledě na název alba, který má symbolizovat přínos kapely jako takové a znovu si zjednat pořádek v po okraj naplněné lahvince jedu a provokací. Jak dobře víme, ne vše je opravdové a hodné zmínky. To se ovšem netýká Akercocke, ti opravdoví jsou! Renaissance In Extremis je albem, které umí růst každým poslechem, protože postupně odkrývá další a další tajná zákoutí ze své do ruda i černa zabarvené zahrádky. Plody jsou i po letech velmi chutné a stačí je jen utrhnout.
Tak jako jsem nechtěl vypichovat jedno z alb diskografie kapely, nebudu prstem ukazovat ani na tu kterou skladbu z novinky. Každá má svůj osud ve svých rukách a každá přitom drží basu a hlavně linii s těmi dalšími. Tu se sklouzne k barvitému dumání nad povědomým putováním ve svém rodném kraji, někdy se probudí duše ďábla a když na to přijde, je tu chvilka i pro nové prvky a možná řešení. Ale těch opravdu inovativních je jen málo. Vše je hodně pocitové a živočišné, a tak to mám v souvislosti s Akercocke rád. Jde hlavně o to, že se vrátila kapela s velkým K a to ve formě, kterou si stojí za to užívat. Já si tedy užívám plnými doušky a nemíním s tím jen tak přestat. Akercocke - návrat, který se sakra povedl!
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Milan "Bhut" Snopek / 20.9.17 9:10odpovědět
Po prvním poslechu jsem nervózní a nechápu děj. To je dobře! Tak jsem to měl vždycky, takže všechno jde, jak má. Deska určitě vyroste, jako tomu bylo vždycky v jejich případě.
Sarapis / 19.9.17 12:42odpovědět
Je skvělé vidět Akercocke zpátky, živé a tlející. Akcie gumáren vylítly nahoru:) Já jsem zatím někde mezi fázemi nedůvěry a rodícího se nadšení. Tak do týdne budou zásnuby, vím to.
Label:Peaceville Records
Vydáno:Srpen 2017
Žánr:progressive death / black metal
Jason Mendonça - zpěv, kytara
Sam Loynes - klávesy, samply
David Gray - bicí
Paul Scanlan - kytara
Nathanael Underwood - baskytara
Ilia Rodriguez - elekronika, kytara (host)
1. Disappear
2. Unbound by Sin
3. Insentience
4. First to Leave the Funeral
5. Familiar Ghosts
6. A Final Glance Back Before Departing
7. One Chapter Closing for Another to Begin
8. Inner Sanctum
9. A Particularly Cold September

Akercocke // profil

Brutal Assault 23 (2/2)
8.8. - 11.8.18, Pevnost Josefov

The Clouds Will Clear
Recollection Of What Never Was

Panopticon
Roads To The North

Ex Deo
Romulus

Motörhead
Aftershock

Summoning
With Doom We Come

Lambda
XIII

Hatriot
Heroes of Origin

Clouds Taste Satanic
79 A.E.

Hasard
Malivore

Fissure Of Riddles
Nemea
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.