Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alcest - Les Chants De l

AlcestLes Chants De l'Aurore

Symptom30.8.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Jestli nové album zanechává posluchači nějakou myšlenku, tak otázku bez jasné odpovědi, kam až se dá styl Alcest rozvíjet.

Sedmá deska francouzského blackgaze dua Neige a Winterhalter je vybavena poutavým vizuálem a na hrací ploše okolo 40 minut servíruje šest delších skladeb s jedním oddychovým intermezzem. Nepochybuji, že mnozí před mistrem smeknou a s radostí přijmou pozvánku navštívit snovou paralelní realitu, v níž se snadno ztratí a zažijí dotyk nekonečna. Kritičtější posluchači zřejmě zkonstatují, že novinka je prostě jen další vcelku povedený kus v pořadí. A pravdu budou mít oba tábory.

 

Úvodní pecka Komorebi koncentruje ducha Alcest v jeho tušené podobě. Kytary i jemný hlas jsou éterické a melodické, sampl je možná trochu infantilní, rozhodně však primární. Akcelerace do sypačky po odehrání intra působí na první dojem ukvapeně, je to ale překvapení, které nevyděsí. Dvojka L'Envol má vše, co pravověrný fanda od kapely očekává. Píseň ve středním tempu rozehrává kulisy titulní malby od francouzského umělce Yoanna Lossela. Melodie zahrané s typickým kytarovým zkreslením, podpořené skřehotem a vylehčené akustickou kytarou fungují bezvadně. Nepatrné zrychlení následující Améthyste podporují zejména hravé bicí party. Vokál je místy zastřeně ponořený v hudbě, ale to je jen malý detail.

 

Videoklip čtyřky Flamme Jumelle nasytí všechny milovníky scénického tance okořeněného špetkou současnosti. Hudebně zaujme např. automatizace bicích v mezihře s větším dozvukem a zkreslením. Krátká klavírní výplňovka Réminiscence podpořená violou a vokálním minimalismem příjemně dláždí cestu k velkému finále. L'Enfant De La Lune tepe životem od první noty a úvodní mluvené slovo definitivně stvrzuje inspiraci orientální kulturou, která je v pozadí projektu dlouhodobě přítomná. Kromě oddechové vedlejší linky skladbě chybí výraznější hlavní motiv, co utkví. Situaci zachraňuje outro a příležitostné variace beatů. L'Adieu láká na velké crescendo filmového stylu, na což bohužel nedojde a energii skladba ztrácí ještě před dobitím poslední kóty.

 

V otázce verdiktu zažívám rozpolcení mezi oceněním skvěle odvedené práce a pocitem nenasycení, který nezažívám u debutu Souvenirs d'un autre monde (2007) ani páté řadovky Kodama (2016). Ačkoli bych uvítal více hudebního překvapení, bezvýraznost není hlavní bolestí nahrávky. Daleko více je na vině ustálená hladina regulovaného toku bez přirozeného meandrování. Protože Neige málokdy míří vedle, o královskou hostinu je postaráno i tentokrát, akorát onen pověstný Midasův dotyk není tolik citelný. Exploraci nových hudebních teritorií střídá mírná stagnace, co ústí v kultivované pokračování dobře zavedené a uznávané značky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky