Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Alcest - Spiritual Instinct

AlcestSpiritual Instinct

Victimer27.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pokorné sny a ranní mlha v normálu kapele sluší. Dát na instinkty, na poctivý bigbít a nic dalšího neřešit.

V první řadě musím podotknout, že nepatřím mezi hrdé uctívače předchozího alba Kodama. To mi z mnoha důvodů nesedlo, ale nehledal bych v tom nic zvláštního. I s Kodama totiž Alcest oběhli hezké kolečko kolem své vlastní osy a dospěli do bodu, že bude nejlepší dát na pudy a držet se při zemi. Na Kodama se přitvrdilo, ale i tak mi přišlo, že se jde na všechno moc zeširoka a ve vrstvách. Spiritual Instinct je v tomto ohledu dál. Přímější a ne tak košatá odpověď na otázku kudy dál. Kudy a jak? Pěkně bez příkras a instinktivně.


Sotva kdy by mě napadlo, že mi ve srovnání s novými Alcest vytanou na mysli naši Heiden. Dřív jsem to měl hozené v opačném gardu. Každopádně čistě náladově mi první dva songy Les jardins de minuit a Protection přijdou dost blízko těm, které je možné slyšet na AKUNVST, případně Dolores. Nemohu si pomoct. Ale konec tmářské obdočky mimo hlavní recenzi. Alcest jsou pořád Alcest. Nemluvil bych úplně tak o přitvrzení, to je po desce jakou je Shelter jasné ve všech ohledech už na Kodama, ale zkusil bych to cestou víry v sebe samotné. Bez dlouhých hledání a zkoušení co dál. Pěkně jednoduše z nitra vlastní duše, vlastních snů i spředených pavučin v rohu pokojíku. Vždycky Alcest!

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/alcest%C3%ADk%202019.jpg


Spiritual Instinct není žádnou šlehou mezi zraky, jako spíš klasikou. I když se zdá, že se na vše jde s větší razancí, tak ta časem sestoupí z vrcholu a dočkáme se znovu Alcest bdělých a zasněných. Čeho si na novince nejvíce cením je sázka na pokoru. A je úplně vedlejší, jestli se deska rozohní a vrčí na nás ze tmy svá black metalem opředená varování, nebo se naopak stáhne do ulity a tiše šeptá. Zraněná a plachá. Novinka je ze všeho nejvíc upřímná deska. Přímočará, tajemná ale otevřená, bez kliček a malých hudebních bludišť. Bez zkoušek a efektů, nebo vlastních pochyb. Spiritual Instinct je čistá esence Alcest.


Svižný začátek určuje celkvou tvář alba, protože i přes lenivější Sapphire v následující L'île des morts se pořád slušně šlape plyn na podlahu. Při tom všem jsou však Alcest pořád plni náladových poletování v prostoru. Těch typicky nostalgických návratů ve stylu útržků z dětských let a cupitání vedle maminky z dob, kdy to byla kočka k pohledání. Bez toho by to ani nešlo. S pouštěním paprsků a celkově křehčí polohou kapely se na to jde opatrně. Tyhle parametry v podstatě splňují jen dvě poslední skladby, přičemž ta titulní je jako jediná na albu víc rozteklá do stran a v podstatě jediná "kodamovitá". Což je vzhledem k její jmenovitě určující roli trochu úsměvný postřeh. A Le miroir? To je čistá balada, která v rámci sledu alba prostě musela přijít. Jinak by hrozilo, že bychom měli k dispozici až moc na kost ohlodané Alcest, a to by se možná ani neslušelo. Takové si dáme třeba až příště...

 


Novinku Spiritual Instinct vidím v rámci trasy, kterou Alcest ušli, zavěšenou hezky vysoko. Určitě nad Kodama a nad Shelter a řekl bych, že i nad Les voyages de l'âme. Tedy vedle prvních dvou alb, těch málem posvátných. A nečiní mi to zrovna velký problém. Není to totiž problém, ale radost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 29.11.19 7:55odpovědět

Ano, jsou to Alcest ohlodaní na kost. Čertvíproč jsou ty často triviální riffy tak mocně přitažlivé. Zřejmě ukázka síly v jednoduchosti. Taky to bude citlivým mixem a úžasně funkční rytmikou - basa a škopky to tady válcují. Pořád se vracím a už neobjevuji, jen usr(k)ávám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky