Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Altars Ablaze - Life Desecration

Altars AblazeLife Desecration

Garmfrost8.9.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ultimátní nářez bez zbytečných příkras.

Není to tak dlouho, co jsme tady opěvovali nové album Heaving Earth – Darkness of God. Ptáte se, proč začínám o Heaving Earth, když je řeč o Altars Ablaze? Znalci už dávno ví, že obě kapely spojuje nejen jméno kytaristy Tomáše Halamy, ale rovněž bývalých členů HE – zpěváka Seppa či basáka Pavla Šatry. Sepp se zase potkal v Supreme Conception s Frankem Šerákem a celou tuhle partu doplnil rytmický diktátor Peter Heteš (Elysium, live-bubeník Cult of Fire…). Nezdá se to, bez debat hvězdný projekt extrémního vesmíru je na světě.

 

Kdo by ovšem při pohledu na sestavu čekal technické parádičky, progres nebo něco takového, čekal by marně. Altars Ablaze je dalek všech změkčovadel, progu a krkolomných vylomenin. Na svém debutu Life Desecration, který vychází pod značkou tuzemského labelu Lavadome Production, vypustili stavidla pravověrného extrému. Kapela vznikla proto, aby běsnila a zuřila. Ve svém stylu spojují svoji lásku k americkým vzteklostem typu Morbid Angel, Hate Eternal nebo Angelcorpse a severskému black metalu. To tvrdí promo materiál, něco nastínil v našem rozhovoru Tomáš, a já hned při prvním poslechu souhlasil. Všechno to tam je!

 

altarsablaze

 

Album na nic nečeká, jde rovnou na věc. Bez intra, rovnou masakr. Deathová surovost a cit pro techniku jsou vmíchány do chutné krmi, ta je následně ochucena vodami barbarského blacku. Nijak zvlášť se nezpomaluje, raubírna drtí, řeže, sype… Lyrický doprovod rovněž neopěvuje krásy noci ani nefilozofuje. Naopak! Na pranýř se bere stylově křesťanská morálka, pokrytectví a chladná schopnost obětovat pro své účely druhého. Sepp řve jak rozlícený ďas. Tu growluje tu screamuje, jeho zle mrazivý projev by se hodil do sestavy nejedné severské blackařiny.

 

Ultimátní nátuře samozřejmě odpovídá půlhodinová stopáž, díky které album nesleví v nátlaku ani na okamžik. Album se nahrávalo u Otyna v jeho vyhlášeném Davos Records. Mixu s masteringem se chopil Chris Erkens z Cyphx Audio, který ošetřil album další kapely z tábora Lavadome a sice Cambion a jejich Conglagrate the Celestial Refugium. Nutno uznat, že obě kapely mají společného víc než pouze vydavatele a zvukového mistra. Altars Ablaze i Cambion pojí neúprosný tah na branku, s níž ukazují, že hranice brutality a extrému lze stále posouvat, aniž by se slevilo z precizního muzikantství. Když jsem se zastavil u lidí zvenčí, kteří pomáhali skupině s jejím prvorozeným potomkem na svět, neměl bych pozapomenout na parádní artwork z dílny Belial Necroarts (Cultum Interitum, Gaera…), a v neposlední řadě na logo od mistra Szpajdela.

 

 

Vůbec netuším, zda se jedná o jednorázovku či první album v řadě. Nyní si užívám prvotřídní black/death. Life Desecration patří mezi to nejzajímavější, čeho jsou naše luhy a háje schopny nabídnout. Nepřeháním. Výstavní muzikantství i tvůrčí umění se v tvorbě Altars Ablaze perou o pozornost. Debut jak víno!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 20.10.22 7:41odpovědět

Safra, tohle je lahůdka!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky