Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Altars Ablaze - Life Desecration

Altars AblazeLife Desecration

Garmfrost8.9.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ultimátní nářez bez zbytečných příkras.

Není to tak dlouho, co jsme tady opěvovali nové album Heaving Earth – Darkness of God. Ptáte se, proč začínám o Heaving Earth, když je řeč o Altars Ablaze? Znalci už dávno ví, že obě kapely spojuje nejen jméno kytaristy Tomáše Halamy, ale rovněž bývalých členů HE – zpěváka Seppa či basáka Pavla Šatry. Sepp se zase potkal v Supreme Conception s Frankem Šerákem a celou tuhle partu doplnil rytmický diktátor Peter Heteš (Elysium, live-bubeník Cult of Fire…). Nezdá se to, bez debat hvězdný projekt extrémního vesmíru je na světě.

 

Kdo by ovšem při pohledu na sestavu čekal technické parádičky, progres nebo něco takového, čekal by marně. Altars Ablaze je dalek všech změkčovadel, progu a krkolomných vylomenin. Na svém debutu Life Desecration, který vychází pod značkou tuzemského labelu Lavadome Production, vypustili stavidla pravověrného extrému. Kapela vznikla proto, aby běsnila a zuřila. Ve svém stylu spojují svoji lásku k americkým vzteklostem typu Morbid Angel, Hate Eternal nebo Angelcorpse a severskému black metalu. To tvrdí promo materiál, něco nastínil v našem rozhovoru Tomáš, a já hned při prvním poslechu souhlasil. Všechno to tam je!

 

altarsablaze

 

Album na nic nečeká, jde rovnou na věc. Bez intra, rovnou masakr. Deathová surovost a cit pro techniku jsou vmíchány do chutné krmi, ta je následně ochucena vodami barbarského blacku. Nijak zvlášť se nezpomaluje, raubírna drtí, řeže, sype… Lyrický doprovod rovněž neopěvuje krásy noci ani nefilozofuje. Naopak! Na pranýř se bere stylově křesťanská morálka, pokrytectví a chladná schopnost obětovat pro své účely druhého. Sepp řve jak rozlícený ďas. Tu growluje tu screamuje, jeho zle mrazivý projev by se hodil do sestavy nejedné severské blackařiny.

 

Ultimátní nátuře samozřejmě odpovídá půlhodinová stopáž, díky které album nesleví v nátlaku ani na okamžik. Album se nahrávalo u Otyna v jeho vyhlášeném Davos Records. Mixu s masteringem se chopil Chris Erkens z Cyphx Audio, který ošetřil album další kapely z tábora Lavadome a sice Cambion a jejich Conglagrate the Celestial Refugium. Nutno uznat, že obě kapely mají společného víc než pouze vydavatele a zvukového mistra. Altars Ablaze i Cambion pojí neúprosný tah na branku, s níž ukazují, že hranice brutality a extrému lze stále posouvat, aniž by se slevilo z precizního muzikantství. Když jsem se zastavil u lidí zvenčí, kteří pomáhali skupině s jejím prvorozeným potomkem na svět, neměl bych pozapomenout na parádní artwork z dílny Belial Necroarts (Cultum Interitum, Gaera…), a v neposlední řadě na logo od mistra Szpajdela.

 

 

Vůbec netuším, zda se jedná o jednorázovku či první album v řadě. Nyní si užívám prvotřídní black/death. Life Desecration patří mezi to nejzajímavější, čeho jsou naše luhy a háje schopny nabídnout. Nepřeháním. Výstavní muzikantství i tvůrčí umění se v tvorbě Altars Ablaze perou o pozornost. Debut jak víno!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 20.10.22 7:41odpovědět

Safra, tohle je lahůdka!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky