Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aluk Todolo - Occult Rock

Aluk TodoloOccult Rock

Victimer14.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC, KOSS KTX/PRO1
VERDIKT: Naprosto přirozená ukázka živelného spojení na dřeň osekaného rocku, experimentů a blackmetalové aury snášející se nad skromně vybaveným sklepním prostorem.

Okultní rock. Když to vezmu kolem a kolem, zrovna Aluk Todolo jsou jednou z kapel, která si může dovolit pojmenovat album takovýmto způsobem. Holedbat se přitom myšlenkou na alternativní rockovou mízu, která ve vší své pochmurnosti vystrnadí zbylé black metalové souputníky, ovšem není zcela na místě. I Aluk Todolo umí přijmout temnotu v neosvětlené sklepní místnosti, primitivně se radovat nad blasfémickým tématem a křepčit kolem hořících svící. Jen jejich úly nebzučí s takovou kadencí jako u typických černočerných interpretů. Identita s nimi je pak v ryzí tmě a okultním čarování. Trojice z Francie bývá nejčastěji označována jako typický produkt krautrocku, jehož německý původ v 60.letech si každý kdo jej minul, může bezbolestně zjistit.

 

 

Aluk Todolo na své novince krouží mnohem odvážněji nad blackmetalovým hnízdem a svou temnou psychedelií do něj bodají razantněji, než bych si dříve pomyslel. Stále ovšem mluvíme o rockujícím tělesu, kterému jen termín extrémní metal není úplně vzdálen a i když si vyjadřování drží v mezích podzemního bigbítu, ten je nakloněn experimentům a výjezdům napříč scénou. Osmero krkavců okultního rockování není žádnou levnou projížďkou pokleslým lunaparkem, kde je strašidelně asi jako u okýnka s klobáskou a bezkrevnou prodavačkou. Aluk Todolo tlačí svůj dřevní instrumentální rukopis do poměrně složitých otáček, které pojímají jak energicky živelné mechanismy, tak ty zakalenější, načichlé psychedelií a všepotřebným okultismem. Je to přirozená rebelie.

 

Jednotlivé rituály jsou stravitelně očíslovány a jejich délka průměrně dosahuje deseti minut, což není žádná legrace a kousají se nepoměrně složitěji, jak jejich názvy. Atmosféra motivu hory z obalu je pak přesně ta, která k novince sedí, akorát se děj odehrává v jejím hrdle, nikoliv na povrchu. V muzice Aluk Todolo také hrdle jediném, neboť zpěv není v této hudbě bezpodmínečně nutný.

 

A v čem tkví jejich jedinečnost, to, co je odlišuje od ostatních? Je to prosté. Umí navodit pocit, ve kterém se snoubí dar přenést posluchače o patro níž z pozemského povrchu a přitom jej nenutit zůstat. Aluk Todolo jsou prostě trochu jinou než běžnou kapelou, od které se nelze jen tak nečinně odvrátit. Znovu a znovu vás vlákají do své přítomnosti a nedělají to nijak provokativně, ani lstivě. Vždyť je to přirozená rebelie.

 

 

První zlomek alba upoutá svou black metalovou vichřicí, která už se dále neopakuje, jen to, co se z ní rozlomí do zatuchlé místnosti s nevalným osvětlěním. Blackmetalová aura zůstane viset ve vzduchu a občas z ní promluví vztek a nenávist. Aluk Todolo jsou skryti do husté mlhy, vystupují jen obrysy svých těl a drtí struny s maximálním zapálením. Jsme svědky podivné bigbítové seance. Ta se místy přeleje až do sludge rockových vod, což je zřejmé hlavně v závěru nahrávky. Projev Aluk Todolo je daleký plachosti a poklidu, byť se i poklidné plochy na albu objevují. Pořád se totiž něco děje, mění, převrací a zase se vznáší na původní místo. Tihle Francouzi jsou prostě hračičkové, přímí, odhodlaní a věrní praktikám mimo běžné vnímaní. Přitom jsou zcela normální. Jen čarují svými nástroji. Následujme je do nitra jejich hory.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 23.1.26 10:16odpovědět

Včera v Punctu pustil zvukař před kapelou do pozadí něco tak uhrančivýho, že jsem se ho musel zeptat, co to u všech kurev je a byla to tahle deska. Prý je zvučil loni na Brutalu a ten bubeník to fakt umlátí celý sám.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky