Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Okultní rock. Když to vezmu kolem a kolem, zrovna Aluk Todolo jsou jednou z kapel, která si může dovolit pojmenovat album takovýmto způsobem. Holedbat se přitom myšlenkou na alternativní rockovou mízu, která ve vší své pochmurnosti vystrnadí zbylé black metalové souputníky, ovšem není zcela na místě. I Aluk Todolo umí přijmout temnotu v neosvětlené sklepní místnosti, primitivně se radovat nad blasfémickým tématem a křepčit kolem hořících svící. Jen jejich úly nebzučí s takovou kadencí jako u typických černočerných interpretů. Identita s nimi je pak v ryzí tmě a okultním čarování. Trojice z Francie bývá nejčastěji označována jako typický produkt krautrocku, jehož německý původ v 60.letech si každý kdo jej minul, může bezbolestně zjistit.

Aluk Todolo na své novince krouží mnohem odvážněji nad blackmetalovým hnízdem a svou temnou psychedelií do něj bodají razantněji, než bych si dříve pomyslel. Stále ovšem mluvíme o rockujícím tělesu, kterému jen termín extrémní metal není úplně vzdálen a i když si vyjadřování drží v mezích podzemního bigbítu, ten je nakloněn experimentům a výjezdům napříč scénou. Osmero krkavců okultního rockování není žádnou levnou projížďkou pokleslým lunaparkem, kde je strašidelně asi jako u okýnka s klobáskou a bezkrevnou prodavačkou. Aluk Todolo tlačí svůj dřevní instrumentální rukopis do poměrně složitých otáček, které pojímají jak energicky živelné mechanismy, tak ty zakalenější, načichlé psychedelií a všepotřebným okultismem. Je to přirozená rebelie.

Jednotlivé rituály jsou stravitelně očíslovány a jejich délka průměrně dosahuje deseti minut, což není žádná legrace a kousají se nepoměrně složitěji, jak jejich názvy. Atmosféra motivu hory z obalu je pak přesně ta, která k novince sedí, akorát se děj odehrává v jejím hrdle, nikoliv na povrchu. V muzice Aluk Todolo také hrdle jediném, neboť zpěv není v této hudbě bezpodmínečně nutný.

A v čem tkví jejich jedinečnost, to, co je odlišuje od ostatních? Je to prosté. Umí navodit pocit, ve kterém se snoubí dar přenést posluchače o patro níž z pozemského povrchu a přitom jej nenutit zůstat. Aluk Todolo jsou prostě trochu jinou než běžnou kapelou, od které se nelze jen tak nečinně odvrátit. Znovu a znovu vás vlákají do své přítomnosti a nedělají to nijak provokativně, ani lstivě. Vždyť je to přirozená rebelie.

První zlomek alba upoutá svou black metalovou vichřicí, která už se dále neopakuje, jen to, co se z ní rozlomí do zatuchlé místnosti s nevalným osvětlěním. Blackmetalová aura zůstane viset ve vzduchu a občas z ní promluví vztek a nenávist. Aluk Todolo jsou skryti do husté mlhy, vystupují jen obrysy svých těl a drtí struny s maximálním zapálením. Jsme svědky podivné bigbítové seance. Ta se místy přeleje až do sludge rockových vod, což je zřejmé hlavně v závěru nahrávky. Projev Aluk Todolo je daleký plachosti a poklidu, byť se i poklidné plochy na albu objevují. Pořád se totiž něco děje, mění, převrací a zase se vznáší na původní místo. Tihle Francouzi jsou prostě hračičkové, přímí, odhodlaní a věrní praktikám mimo běžné vnímaní. Přitom jsou zcela normální. Jen čarují svými nástroji. Následujme je do nitra jejich hory.