Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amantra - As It Should Have Been

AmantraAs It Should Have Been

Victimer26.5.2017
Zdroj: CD-R / mp3 VBR // promo od agentury Creative Eclipse
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Francouzská odpověď na sny Jesu a chmury Godflesh.

Za poměrně krátkým životem projektu Amantra stojí francouzský náladotvůrce Thierry Arnal, který byl v předchozích letech aktivní formou dalšího projektu Fragment., se kterým se snažil dostat do povědomí již od roku 2006. Dalších slov v rámci předstatování už ale není třeba. Stačí si pěkně od začátku As It Should Have Been pustit a je rázem jasno.


Amantra si berou vše podstatné od Jesu a podobně jako Iroha následují kilogramy fantazií vtlačených do rozvleklých songů, ve kterých je čas si sednout a v klidu popřemýšlet, protože vám nic neuteče. A už vůbec ne pomalu se vlekoucí kytary a stejně pomalu zasněná elektronika, na kterou se nabalují rozostřené pohledy do slunce, ze kterého bolí oči, ale hřeje na duši. Té je v tomto prostředí nejlépe a zde je také třeba vidět gró této hudby a vše, co ji tvaruje a opracovává. Nic složitého, ale své kouzlo to má. Pro někoho dokonce zásadní. Jasně, originalita je něco, co se v případě Amantra nehodí říkat příliš nahlas, ale smysl tohoto projektu není jistě jen v bezduchém kopírování (i když jak se to vezme), jako spíš následování (v případě, že je posluchač rozený hledač a nebude se jen klouzat po povrchu).

 


Takže ano, vše je vlastně dané a záleží už jen na detailech. Hudba je líná jako pampeliška v bezvětří, když z bouřky na louce zůstalo jen ono a voda. A ta je v bezvětří jen mokrá a hezky voní. A ona hezky voní i hudba Amantra. Plyne pomalu a předvídatelně, protože její obrysy a možnosti nalajnovali druzí. Ale to nevadí. Amantra prostě rádi Justina Broadricka, hodně Jesu a trochu Godflesh.


Já například vítám skladbu Down, která je hozená trochu jiným směrem a celé té zabláceně slunečné anabázi se vymyká. Je to více elektronika, jak sunoucí se riffy a víc zlověstná, jak mile unavená. Malým osvěžením budiž také ženský vokál (komu patří?), který se sem tam proplete mezi nahromaděné smutky a trochu je nadnese. Ovšem nic zásadního.


Celkově se tahle deska hezky poslouchá a pokud si v podobné hudbě hovíte, to své vám určitě předá. Ostatním ale přijde spíš jako vyjídání zbytků v kuchyni, kde si před nedávnem pochutnával Justin Broadrick. Což je také pochopitelné. Já to beru pozitivně, mám tento atmosférický třes rád, ale někdy je to vážně... až naivní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky