Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amenra - De Doorn

AmenraDe Doorn

Symptom29.10.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Naprostá nutnost pro skalní fanoušky, pro náhodné kolemjdoucí třeba jen pozoruhodné zastavení.

Těžko soudit, jestli to bude právě letošní novinka, která vás vystřelí z kalhot… Nejnovější a svým způsobem tedy i nejvyspělejší dílo belgické post-hardcore ikony s sebou potenciál na posluchačský úspěch rozhodně přináší. Na půdorysu tři čtvrtě hodiny se odehrává typická show se vším, co k tomu patří – dobrý zvuk, precizní kompozice a instrumentální výkony, jakož i hutná atmosféra.


S odstupem čtyř let od předchozí dlouhohrající nahrávky Mass VI (2017) se mnoho nezměnilo a v pořadí již sedmá řadová deska De Doorn (angl. The Thorn) přináší nové pořádky především v sestavě. Levy Seynaeve pověsil baskytaru na hřebík, odešel do služeb své vlastní kapely Wiegedood a jeho dlouholetý post převzal Tim De Gieter. Posilu za mikrofonem vzala na svá bedra Caro Tanghe dobře známá ze spřízněných Oathbreaker a bez zbytečného krasořečení se sluší říct, že odvedla dobrou práci.


Amenra nikdy nikam nespěchala a rychlost vždy bohatě kompenzovala mohutným zvukem. Letos bohužel chybí švih, který se nezapomenutelně podepsal zejména na desce Mass IIII (2008). Na ten si krátce zavzpomínáme v závěru úvodní skladby Ogentroost, tam je esence kapely skryta v každé notě. V čem nahrávka paradoxně vyniká, jsou jemné pasáže, kde si souhru postavenou na principu jednoduchosti kapela natrénovala při svých akustických seancích a vypilovala ji k dokonalosti. Kupříkladu pětka Voor Immer tento um zahrát velké divadlo s malým kašpárkem předvádí v pravdě řečeno dokonale. Jen škoda toho zbrklého přechodu do metalového závěru.

 

Dvojka De Dood In Bloei je čistokrevná ambientní mezihra s mluveným slovem, co má větší význam pro tvůrce než posluchače. Naproti tomu trojka De Evenmens po trochu klopotném začátku s kostrbatou melodií předvádí majestátní doomovou exhibici, zahranou sice jednoduše, nicméně intenzivně. Zajímavostí desky je přijetí mluveného slova jako dominantního výrazového prostředku. Objeví se ve všech skladbách a výjimkou není ani čtyřka Het Gloren s příjemně gradující instrumentální mezihrou.


Protože nálady fanoušků ani názory marketingových expertů se do tvorby belgického spolku na velkolepost nijak nepromítají, je novinka s poctivou stopáží nepřehlédnutelným dílem letošního roku a adeptem na mnohá ocenění. Na druhou stranu, tisíc lidí má tisíc chutí, proto na minusovou stranu hodnocení můžeme naložit celkovou nevýraznost a přílišnou rozvláčnost. Amenra na De Doorn pluje v klidných vodách svého žánru, aniž by jakkoli vyrážela proti proudu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 29.10.21 8:29odpovědět

Trefné. Jen v Česku tuhle desku nikdo nepochopil jako vždycky :-) Jen bych dodal, že Amenra nemá potřebu vydávat se proti proudu. Přeci jen, nejsme v klasickém metalu, kde se ukazují svaly v co největší tvrdosti.

Jirka D. / 30.10.21 9:50odpovědět

Nehraješ náhodou v nějaké kapele?

Radek / 30.10.21 16:42odpovědět

Pročpak? Nevím, jak je to myšleno :-) Ale nějaké pokusy jsou

Jirka D. / 30.10.21 18:09odpovědět

No že argument "recenzent tu desku vůbec nepochopil" používají kapely. Jinak si myslím, že kolega by taky nebyl rád, kdyby Amenra ukazovala svaly.

Radek / 31.10.21 12:03odpovědět

Hele, nebylo to myšleno nějak urážlivě, pouze mi nejde do hlavy, proč se v zahraničí mluví o nejlepším albu v porovnání s posledními dvěma alby, ale v Česku tradičně většina lidí řeší, že to není dostatečně tvrdé a že je nebaví recitace (to zas narážím na jiné kritiky). Jako kdyby byla hudba o tvrdosti a Amenra o tom znít co nejtvrději. Přitom já mám při oněch recitacích husinu. Jinak nemusím hrát v kapele, abych se domníval, že recenzent dle mě kapele nerozumí. Je to tedy jen můj pohled a není myšlen urážlivě, aby tato diskuze nebyla pochopena jako zlá. Taky je možné, že řeším kraviny :-) Zkrátka mám ale dojem, že se zde nikdo na kapelu nenapojí a nevnímá jeují hudbu hlouběji. Prostě metal a riffy, to je vše. Je to samozřejmě o tom, co kdo čeká od hudbu. Každopádně na Echoes rád čtu a neshody jsou přirozené. Jen jsem to odfiltroval ze své hlavy, když tu jsou ty diskuze :-D

Jirka D. / 1.11.21 6:29odpovědět

Však v pohodě, nemyslel jsem to nijak zle. Jen jsem od dob jedné mé učitelky z gymplu přesvědčen, že víme houbelec, co tím chtěla kapela říct a jestli tomu rozumíme správně nebo špatně. Tehdy jsme přestali v literatuře odpovídat na otázku "co tím chtěl básník říct". Ta otázka je sama o sobě položená špatně a je jedno, jestli ve vztahu k básni nebo k hudební nahrávce. Vnímání každého z nás je trochu jiné, jestli to Tvoje z aktuální Amenrou naprosto rezonuje, tak je to absolutně v pořádku. Ovšem stejně tak v pořádku, že u jiného to rezonuje míň a u dalšího třeba vůbec. Kdo má pravdu? Nikdo a všichni. A jestli to v zahraničí vidí jinak? Proč ne, může být ... třeba to psal bratranec baskytaristy z druhého kolene. Nebo prostě někdo, komu to sedlo. V zahaničí taky píšou, že máme rozlišovat 71 pohlaví (nebo kolik) a já pořád rozlišuju jenom dvě a nehodlám na tom nic měnit.

Jirka D. / 29.10.21 8:19odpovědět

V některých momentech je to hodně dobrý, v jiných zase ne. Předchotzí album mě určitě chytlo víc, i když ani tohle bych jako slabé určitě neoznačil. Prostě taková dobrá deska s.r.o.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky