Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amöbia - Promo 2009 (demo)

AmöbiaPromo 2009 (demo)

Michal Z15.4.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: V měřítku domácí demo death grind scény nevychází Amöbia s příznivým účtem. Demo je nabité zmarem průměru a otřepanými klišé. Na rozehrátí, nebo pro radost vydané demo, budiž. Ale příslib na velkou fošnu? Amöbia má před sebou velký kus cesty a práce.

Dolní Němčí znám víceméně pouze z jeho folklórní strany, ale vřele vítám, že i v této vsi nastává rovnováha mezi lidovostí a undergroundem. Amöbia je toho jasným důkazem, tam kde víno a slivovička teče litry, i brutální tvorbě pilné slunce prospívá.

 

Zúčastnění hudebníci již v minulosti pobrali nějaké ostruhy v jiných kapelách, které nejsou nijak zmiňovány. V počátcích Amöbia tvrdila vzduch ve zkušebně covery Brujeria. Na „Demu 2009“ se však mračí čtyři vlastní původní songy s českými texty (jeden je anglicky), což působí na mé slechy velmi příjemně. Odvaha použít mateřštinu je velmi sympatická. Texty jsou na slušné úrovni, ponejvíce se přehrabují v neradostných věcech a pocitech člověka. Pojďme na ně.

 

Úvodní šleha „Jeckill“ se do člověka zařízne slušně ostrým zvukem vyrobeným ve studiu Šopa. Skladba se pohybuje v prostředí naprostého death grind tuzemského průměru a mírně nad horizont ji vynáší slušný murmur v mateřštině, který je velmi jadrný a úderný. Bohužel často mám pocit, jako by pánové trpěli neuvolněností. Především kytarová práce se snaží hlavně nevybočit ze standartu pro daný styl. Je to škoda, jelikož stavba skladby i rytmická část hudby přímo vybízí mírně projevit svůj rukopis a otisknout jej více do tažného, ale nijak objevného riffování. Občas nalézám snahy o vhodné změny rytmu a struktury, náznak kytarové mezihry. Celkem slušně povedený kousek, většího efektu by skladba dosáhla vytažením kytar na úroveň vokálu a jejich pořádným vybroušením do „kill“ polohy.

 

Pocit strnulosti vychází i z nekloudně rozvíjejícího „Strachu“. Zpěv je hodně nahoře a kytary opět chybně ustupují do pozadí, kdyby raději řvaly a hnaly zpěv jen lehce nad sebou. Škoda takového chabého dvojspřežení, zde bych co nejvíce zapracoval na budoucím CD. Velmi si cením práce bubeníka, přesto si dovolím být hnidopišský – skladby v některých pasážích vyloženě nestíhají. Rozjetější bicí artilerie by kapelu hnala sviňsky dravě dopředu. Na závěr si pro nás pánové vyšetřili „Retrovirus“ - song to honosící se světovým jazykem. Úvod skladby se povedl, má nádech Black Sabbath nebo Saint Vitus. Bohužel s příchodem zpěvu se vše zvrtne a začnete se nudit, pod pódiem lze jistě zběsile pogovat, na uši v klidu domova to je velmi málo.

 

Demo ochutnávka ukazuje potenciál, kudy by se kapela mohla vydat, zapracovat více na struktuře skladeb, využít nápady, které se tu a tam najdou a zkomponovat nenudící pohromadě držící smrtící kusy. Zatím to jen místy nabírá slušnou sílu, ale častokráte bohužel jen efekt prskavek. Možná dozrává doba vybrat si cestu čeština – angličtina. U mě vítězí česká část materiálu. „Zatmění myšlenek“ - nejlepší propojení hudby a zpěvu na demu. Takže pánové zatlačte na kytáry, získejte více nadhledu a hodně trpělivosti. Jsem zvědav na další ochutnávku „východojižanského“ pojetí extrému, bude-li však nějaká…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky