Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anaal Nathrakh - Vanitas

Anaal NathrakhVanitas

Bhut28.11.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Tady není na čím dlouho přemýšlet. Anaal Nathrakh ve své kráse do svého ušmudlaného hrníčku přimíchali špetku novátorské elektroniky. Výsledný mok mi lahodí a hodlám se jím dlouho napájet.

Rok od vydání hladivého Passion tu máme další zásek, zářez, či přímo výpal do paže fanoušků britské úderky Anaal Nathrakh. Soudobá nahrávka dostala názvu Vanitas a marné toto dílo rozhodně není. Nové koření, trocha staršího hnisu a mícháme a mícháme a hle další bomba na talíři.

 

Dvojice černokovových řezníků Irrumator a V.I.T.R.I.O.L. předkládá chorobně mrtvolné skučení bestie za lomozu elektronických poloautomatických praček. Jejich skřípot, blikání a roztodivně se točící programy jsou vhodným doplňkem pro tolik zběsilou hudbu, jakou Anaal Nathrakh dokáží ze svých nástrojů vymáčkout. Odšťavňovač, který má vaše máma v kuchyni je břídil. Zkuste jí schválně na zkoušku pustit tuhle masakroidní nahrávku. Ona to s největší pravděpodobností vypne po pár vteřinách, jen co se prvotní skladba trochu více rozvášní, ale stejně nějakou tekutinu to určitě vymáčkne. Minimálně krůpěj potu na čele zúčastněných poslechu. Nejspíš trochu přeháním, říkáte si. Možná máte i pravdu, neb pro tuhle kapelu mám jistou slabost, ale jistě nic nezabrání pocitu, že Anaal Nathrakh jsou možná ta nejšílenější kombinace grindcoreu a black metalu, která má prostě co říct a má smysl i spád. Odložme na chvíli za roh vyhledávače technicky progresivních hudebních počinů a hledače uměleckého ducha. Ale možná že kladně zablikají i tyto přístroje a budou se dožadovat hlubšího prozkoumání vybraného cíle. Cílem je Vanitas a smrtící síla, kterou sebou přináší.

 

V diskografii se nacházejí fragmenty, ze kterých jsem sice víc odvařený a ze kterých mí sousedé nikdy neměli radost, ovšem Vanitas nabízí letmý ohled zpět téměř až ke kořenům. Notně nám ubylo čistých sborů, které se projeví vskutku jen sporadicky. O to větší pak mají majestátnou váhu a výraz skladby posouvají o pár stupínků jinam, když už se jim podaří vyplout na povrch. Odraz historie lze chápat jako zrcadlení debutové prasečiny The Codex Necro. Čili hnus, který vládl na této nahrávce, můžeme nalézti i dnes. Je to nemocné skučení živlů, které V.I.T.R.I.O.L. umí napodobit jako nikdo jiný. Jeho hlasové kreace jsou mnohdy hodné psychologa. Tančit tentokrát nebudeme. Budeme se pouze zmítat a mlátit hlavou do všech světových stran. Těžko budete někomu vysvětlovat, že tohle je teprve ta pravá muzika, která vás baví. Těžko vám porozumí heavíkaři, či powermetalisti. Společnou řeč najdete jen u grindcoreových pomatenců, nebo u raw black metalových oddavačů. Tempo desky je nastaveno poměrně vysoko a téměř nenechává vydechnout kohokoli, kdo s touto plackou přijde do styku. Na ploše bez mála čtyřiceti minut, dokáží Anaal Nathrakh pěkně rozporcovat a to během deseti skladeb.

 

Marnost nad marnost, nehledejte čisté plochy, nehledejte svěží vánek hor a lesů. Jsme uprostřed současného velkoměsta, kde ve zdejších podzemních chodbách hází jiskry zkratované barevné kabely v kontrastu se zrezavělou odpadní rourou, ze které jaksi uniká jistý mazut nevábného koloritu ni odéru. Tohle mne prostě baví, vytřepat hlavu, pročistit membrány reproduktorů od prachu a alespoň chvíli se nevěnovat pitomým všedním záležitostem, které mnohé z nás sužují. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky