Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nejlepší vánoční hudba je ANATHEMA. Tímto rčením se řídím od vánočních svátků LP 2003, kdy jsem byl poctěn jedním z dárků ve formě tehdy nového alba "A Natural Disasater". A díky tehdejší klidné a přátelské atmosféře mi nedalo mnoho práce si jej zamilovat a zařadit po bok těch vůbec nejoblíbenějších nahrávek, které do té doby trůnily v poličkách. Uznávám, že milovat ve dnech Vánoc album s názvem "Přírodní katastrofa" je trochu bizarní, ale hudebně mi deska do těchto chvil sedla náramně. Osobně jsem tehdy zažíval docela zvláštní období a všechny vjemy a pocuchané nervy se obrátili v pomocnou ruku, kterou podala v pravý okamžik právě ANATHEMA.

"A Natural Disaster" je až relaxačním albem. Svátečně uvolněným, ambientně rockovým, se silnou podmanivou atmosférou a oproti předchozímu "A Fine Day To Exit" působí daleko uceleněji a čerstvěji. ANATHEMA zvolili přístup niternějšího zkoumání svých již tak jemných nuancí a promluv k vlastní identitě. V opojném protředí snění, spojení s naturálním oparem zasmušilosti světa. Příroda má v moci náš život, jen ona ukáže kudy se budou ubírat naše příští kroky. "A Natural Disaster" je mimořádně tklivým a hluboce emočním zážitkem. Jeho tóny proudí pohlédnutí do očí přírodních sil, přikrčení se obyčejného člověka, kterého svět kolem něj tolik ovlivňuje. Svůj pohled bych ale směřoval i do míst, kde se mi nahrávka již tolik nezdá. Myslím její závěr, který se až příliš utápí v křehkém vláknu postupů a atmosféra alba tolik specifická pro jeho tři čtvrtiny je najednou někde jinde. Konec alba mě příliš nebaví a spíš bych ho uvítal zkrácené, ale nemyslím tím, že jej ANATHEMA jen plní vatou. Spíš deska jen potichu doznívá, tolik nehypnotizuje a jen dohrává, i když výbušnější pasáž v závěrečné "Violence" se může jevit jako protinázor.

Viděno však okem znalého posledních tří výtvorů kapely, volil bych právě "A Natural Disaster" jako nejosobitější a nejpovedenější zastávku ANATHEMA ve své nejmladší pouti kariérou. Kdo si nelibuje atmosféricko-akustické poloze kapely, nemá tu co dělat již od minulé desky, takže jej nevítám ani dnes. Kdo naopak jemnému skladatelství Anglánů propadl, čeká jej necelá hodina dojímavého představení a blízkého setkání naturální druhu. Album s krásným a umělecky přesným coverem k jeho příběhu. K příběhu, kde se setkává klid s pochmurností v ambientně bigbítovém hávu, v rovnováze a nepřílišné snaze tohle vše porušit. Největší sílu "katastrofické" desky spatřuji ve specifické náladě, ve které se odehrává celý její děj.

Nejlepší vánoční hudba je ANATHEMA. Varianta setkání s nahrávkou během dnů klidu dalekých všedního živoření dopadla vskutku výjmečně. Z alba necítím tolik bolesti a zmaru, jako spíš vytvoření vlastního charakteru vyjadřování a chuti přiriskovat své cítění, s důkladnějším a hlubším emocionálně působivějším způsobem. Radosti je přesto na desce pomálu. Jen jsou ten vnitřní neklid a nejistota staženy spolu s hudbou na minimum a nejdou v první linii dojmů "A Natural Disaster". Když už se přeci jen ANTHEMA rozhodne trochu zabouřit a povolit svůj vztek, většinou je to v zastřené poloze zvukových experimentů, než tradiční rockovou rytmikou. Are you there? Jste tam? Pokud si všimnete, tento song začíná krátkým zašeptáním slůvka "yes". Vždy si jej neskromně zopakuji, protože právě v tomto místě si uvědomím, že jsem na správném místě a jeden z těch, kdo umí "A Natural Disaster" ocenit. Vnikl jsem v něj a jeho atmosféra na mě neustále výrazným způsobem doléhá.