Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anathema - Eternity

AnathemaEternity

Victimer10.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: První vážná cesta do věčných dálek pokušení a náhled do příštích tváří ANATHEMA.

Esence pouti na věčnost, suverénní a dojemná. ANATHEMA natočila pokračovatele doom metalového klenotu ''The Silent Enigma'' a nakročila zcela jiným směrem. Po letech a dalším vývoji kapely není změna až tak markantní, ale v době vzniku ''Eternity'', šlo o počin téměř revoluční. Doomové klima zůstalo zachováno, ale skrz otevřená okna do temného pokoje fouká svěží vánek uvolnění a spjetí s nebem je mnohem vřelejší. Hudba je celkově velmi zjemněná, rockovější a hlavně atmosférištější. Cesta na věčnost nemá být něčím drastickým a bolavým, ale naopak krásným a smířeným.

 

A tím album ''Eternity'' je. Je to zasněná a velmi pocitová záležitost hovořící jazykem uvolnění metalových kořenů a dráždění rockové písničky. Je to předěl mezi smutně metalovou minulostí a atmo rockovými zítřky. V době, kdy album vzniklo, bylo vůbec tradiční, že zavedená doom metalová skupina začla být unavená sama sebou a poohlížela se po jiných způsobech vyjádření. Namátkou v 90. letech podobně jako ANATHEMA otočili kormidlem Tiamat, The Gathering a nejvíce si zavařili nejspíš Paradise Lost svým goticko-depeš pokusem ''Host''. Zanedlouho šli jinam i Theatre Of Tragedy, zalaškovali si i My Dying Bride a spoustu dalších hledalo, nacházelo i bloudilo kudy jít dál. ANATHEMA nastoupenou cestu nikdy neopustila a ''Eternity'' ji nastartovalo.

 

anathema

 

Dnešním uchem opravdu tohle album zní ještě hodně doomově. Jsou zde zbytky minulé surovosti a podzimním počasím obarvených starých ruin. Na druhou stranu je zjevné, kudy se chce ANATHEMA vydat a jak je těmto pokušením nakloněna. Rozevření se vstříc novým výzvám, které jim sedly jěště více než doomová ponurost, ve které měli téměř kultovní postavení. ''Eternity'' místy pluje otevřeným vesmírem, komunikuje s mimozemskými civilizacemi, dotýká se hvězd a jemně mručí nad stále zachmuřeným spodkem včerejších dní. Stejně lze vnímat i cover alba, kde náhrobní ikona anděla vystřelená do astrálu je co nejblíže nekonečnu. Album je hodinovou výpravou, kterou nahrála sebevědomá kapela, dobře si vědomá svých schopností a rozhodnutí. Sám jej vnímám jako ucelenou kolekci skladeb, jednotnou masu zapojující do své tvorby nové vlivy a celkové zklidnění. Jak se později ukáže, ''Alternative 4'' jde ještě mnohem dál a obě alba spojuje právě odhodlání nestát a vyvíjet se. A přitom přirozeně nacházet. Obě alba mají na momentální tvář ANATHEMA největší dopad a jsou těmi styčnými body kariéry věčně zamyšlených Angličanů.

 

''Eternity'' je album staré přes patnáct let a ani v dnešní době, kdyby bylo opatřeno ještě propracovanějším soundem, by se rozhodně neztratilo a hravě by strčilo do kapsy většinu konkurence. Se změnou hudební jde ruku v ruce také změna vokální a velké probuzení Vincenta Cavanagha. Odkrývá zde dosud netušené rozměry svého výrazu, jemného čistého zpěvu, bez kterého by dnes ANATHEMA nebyla tím čím je a nezněla tak svěže, až étericky klidně. Klenot ''The Silent Enigma'' je rázem zapomenut, byť se jeho jasná síla v seriálových vzpomínkách objeví. ''Eternity'' je symbolem rockovější novoty, připomínek králů Pink Floyd a krajně nakažlivé evoluce. Té jsem počínaje tímto albem podlehl a dále sledoval další kroky kapely.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky