Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tohle album už poctil svou vzletnou recenzí bývalý kolega Deliverance, který jej vyzdobil samotným absolutoriem a není co divit. Můj pohled bude o něco střídmější, možná i odměřenější, ale v řadě věcí dojde k příjemné shodě. Nastalo období nespavosti mezi fans novodobých melancholiků, v očekávání kdy se konečně zaradují z nového záseku na pažbě rockujícího snáře universa, ale kapela samotná na první pohled spala víc jak dobře. Dlouhých sedm let od výjmečného kousku variací na téma člověk a jeho malost vůči přírodě aneb "A Natural Disaster", se kromě nashromáždění dvou výběrovek a stejného počtu DVD, nedělo to hlavní. Nová deska nepřicházela, zaručené zprávy a jejím vydání ji neustále vzdalovaly, a to až k mometu, kdy jsem si (a nebyl jsem sám) nejednou pomyslel, že nastal definitivní konec. Závěr května 2010 tyhle debaty, ostatně stejně zaručené, jako ony zprávy během nečinnosti, rázně utnul. A my mohli znovu pohlédnout do očí 100%ně soustředěné kapele, která vyvrátila veškeré pochybnosti, kterak neví kudy se povznést dál ve své důmyslné atmosféře. Nakonec název alba je všeříkající - jsme tu, protože tu prostě jsme.

"We´re Are Here Because We´re Here" je titulem, tak jako de facto každý ze seznamu alb ANATHEMA, minimálně dvojsmyslným. A pohrávat si s těmito slůvky a s nimi vznikajícími myšlenkami, mě nikdy neomrzí. Deska je podstatně našláplejší jak hluboce v podvědomí uložený předchůdce a svým záběrem spíš evokuje spojení dvojice "A Fine Day To Exit" a "Judgement". Ano, až v těchto místech vidím poslání zatím posledního alba. Rockové skladby jsou nadále nápadné svou křehkostí a snovou zápletkou, ale o něco se zrychlilo a přidalo na důrazu. Zpočátku mě překvapuje i samotný vokál, který znovu pookřál a hledá nové polohy, vyšší a procítěnější, pokrok je znatelný. Ovšem celkově výraz ANATHEMA spíš čerpá z vyzkoušeného a testuje pospojovat již jednou vyřčené, ovšem na maximální úrovni a bez náznaku opakování. To by bylo hluboké zklamání, které naštěstí u tak inteligentní a schopné kapely nijak nehrozí. "We´re Are Here Because We´re Here" si šlape své cestičky sice značeným územím, ale nadále je schopné posouvat výraz do nových poloh, jen ne tolik šokujících, jak by snad někdo po sedmi letech klimbu očekával. ANATHEMA se obrací a zároveň akceptuje nové výzvy.

Výrazně je využito piano, zejména v první polovině alba hraje velmi důležitou roli a je zkrátka "cítit". Opět zde (na minulém albu jsem ho v oparu unešení mimo tento svět nezastihl) naslouchám zřejmému odkazu Pink Floyd v malebně pulsujících zákoutích spojení rockující alternativy a vznešených nálad. Někdy až nezvykle příliš... Druhá polovina alba je o něco staženější (u ANATHEMy to není zdaleka poprvé) a je slyšet zakomponování symfonického doprovodu, který naplno vynikne právě na kompilačce "Falling Down" a ostrovanům opravdu sluší. V této chvíli jde spíš o náznaky a další formu vyjádření emocí, které jsou opět zachyceny nejvěrněji jak jen to v (ne)obyčejně rockové kapele jde. Album pomalu doznívá, utichá a stále přitom hraje v hlavě jeho začátek a pustit si ho znovu je nevyhnutelná nutnost plnící pravidelnost přirozeného vnímání. Dle mého hlediska vidím o něco výše minulou exkurzi do tajů mysli "A Natural Disaster", ale proč to vlastně říkám? Slyšel snad někdo nahrát tyhle posmutnělé duše z města Liverpoolu špatné album? Ale jděte...