Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Andy Marshall Band - Join The Vultures (EP)

Andy Marshall BandJoin The Vultures (EP)

Jirka D.26.12.2015
Zdroj: CD-R v papírové pošetce / promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Pět nových skladeb bude potvrzením jistot pro stávající fanoušky, ale jen malá šance na oslovení těch nových.

Brněnské Andy Marshall Band jsme tady na Echoes už jednou probírali, konkrétně v souvislosti s minulou deskou „Golden States of Shan“. Ačkoliv naše zákulisní zkušenost jednoznačně říká, že počet kapel, které se po naší a především mojí recenzi ozvaly s žádostí o něco podobného s deskou další, se limitně blíží nule, AMB tvoří čestnou výjimku. Jejich pět nových skladeb tak opět skončilo z jejich iniciativy v mém přehrávači.

 

Co nového? Už minule jsem psal, že se jednak nepovažuju za znalce jejich starší tvorby (a že jí není úplně málo), a pak že mi je jejich tehdy vydaná muzika v podstatě sympatická. Oboje platí beze změn i dnes a v tomto ohledu tedy nového nic moc. Opět jde ve své podstatě o rock, klasicky poskládaný, zahraný s větší než malou snahou o složitější projev a s ambicemi zaujmout spíše náročnějšího fanouška. K tomu si přidejme pár drobností, především pak dvě pozitiva.

 

Andy Marshall Band

 

Za prvé v současné tvorbě AMB cítím zvuk scény Seattlu a klasického grunge devadesátých let (především Alice In Chains), o což se celkem podobně a vlastně i výborně pokoušeli srbští kolegové Pry. Svého času jsme o nich taky psali. AMB jakoby zkoušeli oživit stejné příběhy a vyvolat podobné duchy, což lze milovat i nenávidět stejně snadno a hranice mezi sympatií a pocitem nepůvodnosti může být velice tenká. Ale je to každého volba, jak jinak. A když už jsme u těch podobností, dodejme, že Another Rockstar se hodně blíží Zdeňkovi Bínovi a jeho -123 min. Vzpomínáme.

 

Druhé pozitivum vidím ve zkrácení materiálu na pět skladeb a sedmnáct minut. U předchozí desky nebylo obtížné dojít k závěru, že množství dobrých nápadů a délka nahrávky jsou v čemsi jako nepoměru a tenhle pocit tentokrát odpadá. Všechny skladby jsou z mého pohledu vyrovnané a bez výkyvů tím či oním směrem, takže nenajdete ani vyložený propadák, ale ani nic extra přesvědčivého, co by vás svou silou zdolalo a ohromilo. AMB se drží při zemi a i přes zřejmou snahu hrát zajímavě a nikoliv jednoduše zatím nenachází recept na vyložený hit schopný upoutat vaši pozornost a udržet si ji na delší čas. Tím rozhodně nemyslím hrát vlezle a podbízivě, ale pouze schopnost napsat song skladatelsky na výši a v dobrém smyslu posluchačsky atraktivní. Tady zatím bez bodů.

 

 

Ve výsledku je aktuálních pět skladeb Andy Marshall Band slušná rocková práce, které bez problému přiznáme hráčskou i skladatelskou jistotu, ale už těžko osobitost a schopnost prosadit se ve větší než místní konkurenci. Pro někoho to bude dost a bude spokojen, pro jiného zase málo a bez výčitek půjde o dům dál. AMB se nachází právě na této hraně.

 

Join The Vultures EP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky