Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Antidepressive Delivery - Feel. Melt. Release. Escape

Antidepressive DeliveryFeel. Melt. Release. Escape

Sorgh3.10.2012
Zdroj: Mp 3 (192 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jedná o vynikající a příjemnou desku vhodnou prakticky k čemukoliv. Já si ji dopřávám zejména k přemýšlení či jen lelkování za mrholivé sloty. Pohodové rockování obohacené o nevšední postupy je svěží a lze se k němu kdykoli vrátit.

Tip na neznámou se mi opět jednou vyplatil. V popisce tohohle CD z Norska mě upoutalo vymezení progmetal. Po mnoha dobrých zkušenostech v této oblasti jsem svolil a nyní již vesele poslouchám.

 

Skupina se zvláštním názvem Antidepressive Delivery vznikla v roce 2002 v Trondheimu a za tu dobu stihla zplodit dvě dema a tři plnotuky. Já se budu zabývat a žasnout nad debutem taktéž s podivným názvem Feel. Melt. Release. Escape. z roku 2004. Byl sem tímto počinem silně zasažen a degradován na paňácu s vytřeštěnýma očima. Kvintet umělců uchopil hudbu s citem a neomylným tahem na jamku. Slovo metal tady není prioritou, i když ten se častými řezy katru neustále připomíná a nenechá těsto v klidu dokynout. Výraznější je poloha rocková mající v některých kusech silnou klávesovou podporu. Jednotlivé skladby mají poměrně členitou konstrukci, jeden motiv střídá druhý, aby se nakonec vše opět vrátilo na začátek.

 

Výrazná role kláves mi chvílemi mate mysl, zdá se mi, že poslouchám Amorphis z dob alba Tuonela. Podobný feeling, příbuzné pocity. Ovšem těchto míst je poskrovnu, tahle deska je spíš veselejší a nemá tolik bolestných háčků chytajících za srdce jako právě Tuonela. Pěvec oplývá příjemným a expresivním vokálem, avšak necítí se osamocenou primadonou a v klidu svůj projev doplní ženským kvíkáním. Ve čtvrtém kusu Path of sorrow dokonce koketuje s fistulí hodnou nebohých kastrátů. Tahle poloha mi ovšem příliš nevyhovuje, spíš se upínám k místům vyplněným civilní polohou zpěvu. Během poslechu registruju, kterak mi nohy skotačí pod stolem, a to bez mého vědomí, kurňa. Šije to se mnou jen co je pravda.

 

Většinou je to docela kalup, živelná energie nesoucí se mžikem po drátech vysokého napětí, míjejíc izolátory a napájeje obec za obcí jasným zvukem tranďáků. Uši obyvatel nevěří, kde se tyhle věci berou. Uvyklí víkendovým produkcí typu Argema či Prorok nechápou ten gejzír invence. Hle mámo, tady jazz a tuhle metal, onde bigbít jako Pepík, když si hraje s kajtrou na půdě.. Pohodový tatík ihned pookřeje a sezná, že na světě je toho ještě mnoho k objevování. A ty, dědo, zahoď černej fráček zpátky do skříně, pač na válení ve futrálu je ještě čas. Užívej! Po tomhle poslechu se chce žít jinak než doteď, víc a plněji. Jen je třeba mít smysl pro hudbu komplikovanější než je běžný průměr.

     


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky