Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Antihuman Industries - Accelerated Death Impulse

Antihuman IndustriesAccelerated Death Impulse

Garmfrost26.5.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Album je zuřivé i chladné, atmosférické i syrové.

Psát o spojení black metalu s industriálem jako o revoluci je příslovečným nošením dříví do lesa. Antihuman Industries je zbrusu novým projektem, za kterým stojí notoricky známá parta z finského podzemí. Kdo by neznal jména jako Spellgoth, Corvus, Syphon nebo VnoM. Jejich hudební portfolio je vskutku široké, nicméně mezi nejznámější spolky, s nimiž spojili své zvrácené spolky jsou kapely Horna, Trollheims Grott, True Black Dawn, Sargeist nebo … And Oceans. Takové preference nemusí nutně znamenat dobré znamení, protože podobné projekty často nedopadnou kdoví jak. Je tohle případ Antihuman Industries?

 

Vydávají label World Terror Committee nevložil do této kapely důvěru jen tak ze srandy. W.T.C. je vydavatelem, který si stojí za kvalitou vítězící nad kvantitou, což znamená, že v debutu hvězdně sestaveného projektu musel zaujmout. Po prvním náslechu mi bylo jasné proč. Accelerated Death Impulse jen tak nepřestanu poslouchat. Je známým faktem, že zainteresovaní muzikanti v minulosti už podobné choutky vykázali, ať už s Trollheims Grott nebo … And Oceans, ale to se odehrálo před drahnými lety, nabízely se proto pochyby, zda světu nenabídnou unavenou várku retra.

 

Antihuman Industries se neohlíží pouze za starými dobrými časy. Jedná se o pohled vpřed, byť k jistému ohlédnutí přece jen dochází. Protiřečím si? Jejich debutové album je takovou postmodernou s citacemi toho nejzajímavějšího (Aborym) a kompletní mutace v cosi osobitého. Základem se nedá označit nic jednoznačného. Nahrávka je extrémní, na sto procent black metalová, mechanická, zuřivá i místy zasněná. Vedle sebe koexistují samply, mašinky, naprogramované tucavé bicí s klasičtěji pojatými blasty, kytary i syntezátory. Vedle šíleného screamu občas zazní mluvené slovo nebo vzrušené deklamace.

 

Líbí se mi, že Accelerated Death Impulse se jakoby vyhýbá klasikům industriálu v čele s NIN, a zároveň kdesi v pozadí mi na mysl padají. Album je zuřivé i chladné, atmosférické i syrové. Neortodoxní i ortodoxní jak šleha bičem. Zvolený mašinkový font je stejně jako hudební složka pestrá. Občas hodně osmdesátková, jindy hodna nového tisíciletí. V aranžích je znát ruka zkušeného parchanta, v podstatě kruté jádro divokých nezmarů. Na albu se nedá najít ani smítko líbezné líbivosti. Poslech vyžaduje nadšení pro ironii, sarkamus, black metalovou kulturu avšak tu jdoucí po zvláštních cestách.

 

Výbuchy, extáze, náladotvorná forma, filmová i městská podzemní kultura… Tohle vystihuje zvláštně veselou i zlou tvář Antihuman Industries. Ďábelské škleby se pojí s elektronickými kreacemi sjetých satanášů. Album je spíše zlovolné než přitažlivé. Moderní než retro. Staří chlápci stále umí kopnout do vrtule a držet prst na tepu. Dobře známé postupy jsou zdeformované, zmutované, takže zní povědomě a cize zároveň.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky