Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Apophys - Devoratis

ApophysDevoratis

Garmfrost11.4.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Tvrzení, že v Apophys vidím budoucí ikonu death metalu, nemusí být přehnané. Devoratis je deskou těžkotonážní i zběsilou, technickou i přímočarou.

Death metal v Holandsku vždycky uměli dělat parádní. Apophys není výjimkou. Řekl bych, že právě díky takovým je krásné vidět, že věhlas nizozemského death metalu nekončí s vyhasínajícími veterány, ale i další generace nese praporec prvotřídního deathu hrdě nad hlavou. Obdivoval jsem už velice zdařilý debut Prime Incursion (2015) a doufal, že nezůstane u jednoho alba. Tři roky utekly jak nic a máme zde nahrávku druhou, která je ještě lepší než ta předchozí. Kapela svůj divoký death neopustila, na technice neslevila, ale přidala na ohnivé vášni, na hitovém potenciálu i větší stylové rozmáchlosti.

 

Apophys nestojí pouze na jméně bubenického mistra Plichta, jehož výčet kapel, ve kterých hrál / hraje / bude hrát, je vskutku bohatý. Ostatní členové kapely nijak nezaostávají za umem svého rytmistra. Svůj technický mazec prošpikovali příjemnou atmosférou, nevtíravými melodiemi a mocným douškem surové vášně. Když se dívám na kapelní fotky nebo koncertní záznam, vidím ďábelský škleb a ohromnou radost z povedené práce. Zejména pak ve tváři frontmana Kevina Quilligana je znát upřímné nadšení a čertovský škleb, který vytvoříte nejen po pozření kyselého zelí, ale také pokud vám nechybí ironie, sarkasmus a láska k extrémní muzice.

 

Kevin

 

Devoratis tvoří sci-fi příběh, ve kterém se spojí nepřátelé proti společnému nepříteli v podobě jakési neznámé rasy s konzulem v čele. Příběh je komplikovaný, přesně jak variabilní je hudba. Že posloucháte prvotřídní death, poznáte na první poslech. Na druhý vylezou na povrch technické parádičky, na třetí ohromující atmosféra a tak dál. Miluju Kevinův skvělý growl, který je dobře hluboký, ale nespokojí se bubláním, chrochtáním nebo tak něco. Hubu má otevřenou dokořán a řve jak tur!

 

 

Zvuk nahrávky je těžkotonážní, ale dostatečně vzdušný. Je slyšet každý detail i přes masivní tlak, kterým kapela dosahuje intenzivního dopadu na posluchačovy smysly. Jak už je zvykem u desek technických kapel, své místo na slunci mají legrácky, které by méně zručným zlomily vaz. Žádné hmatníkové onanie ale na Devoratis nehledejte. Pánové svou šikovností zakomponovali všechny finesy a melodie do přímočarého nářezu s někdy až neklidnou aurou. Poslech novinky je pak chutným zážitkem, až je škoda, když něco málo po půl hodině deska končí. Myslím, že nám v Apophys roste budoucí ikona žánru. Devoratis mi přirostla k srdci a budu se k ní moc rád vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky