Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Balíček z Mostu. Klasicky kopelovský přebal disku. Povědomý styl info listu. To vše mi našeptává, že tady bude končit veškerá hudební sranda a půjde do tuhého. Ale pozor, realita je nakonec lehce jinde. Buď jsem až extrémně tolerantní nebo se ten kopelovský industriál z Mostu za ta léta probojoval až do mého vnitřního ucha.

Projekt ExSxMx nebo chcete-li E.S.M. či EINE STUNDE MERZBAUTEN je opět, jak je na severozápadě Čech dobrým zvykem, nekompromisním industriálem - i  když ….. nekompromisním? Radek Kopel uzavřel kapitolu Napalmed a věnuje se svému novému dítěti, kterým je tento projekt, při jehož poslechu nestříhám pomyslný metr, ale opravdu poslouchám. A všímám si, jak se celá nahrávka vyvíjí a kam spěje. Ne, nesmějte se, myslím to zcela vážně. OK, ujasněme si, že se jedná o industriál. Což znamená plochy, rachoty, ruchy a šumy. Ale E.S.M. nahrávku mazaně oživili houslemi a saxofonem, a to už opravdu zavání opravdovou hudbou. Nebo jde spíše o vymodlený pocit, že je nablízku alespoň nějaký náznak hudby tak, jak ji známe….

Celá nahrávka začíná tradičně elektrizujícím vrněním. Tak to musí být! Dvojku už otevírá rozverný saxofon, který nás provází vlastně po celou dobu. Ta ovšem stojí za to, poněvadž Elementary School Mumlases zabírá téměř třičtvrtěhodinu! Saxofon se přelévá zprava doleva, úpí a sténá uprostřed ruchů a průmyslově-ambientních ploch takovým způsobem, že mi připomíná staré dobré Pan-Thy-Monium blahé paměti. Ale světe div se – já se ani za mák nenudím. Ve třetím kousku se ozvou housle, naštěstí jsou použity ne folklorně, ale tak jak se na extrémní muziku sluší (zaslechnout lze ovšem i náznak Bachovy „Toccaty a fugy v D-moll“ – sic!).

Zbytek alba se už line v přeslechnutelnějším duchu ála vrčení transformátorů a přidušený saxofon … ale ač mohou moje závěrečná slova vyznívat pesimisticky, není tomu tak. Od NAPALMED jsem toho slyšel celkem dost, od E.S.M. zatím pouze recenzované album, ale pozoruji pokrok jak jinak než kupředu. Kompozice jsou barevnější a dokáží zaujmout. A co dokáži zase já, je představit si sám sebe stát na Hradbách Samoty soustředěně před E.S.M. a sledovat příslušnou projekci. Je, zdá se, něco interesantního na tomto industriálu.

Člověk se během života mění, někdo víc a někdo vůbec … ale přiznám se, že sám sebe překvapuji přiznáním, že si tohleto album zase jednou a zcela dobrovolně pustím. A ta doba není daleko. Radek Kopel a jeho suita příjemně překvapili. Pokud tedy hledáte nějaký soundtrack k odstřelení se z reality všedního dne, zde je můj tip!