|
|
||||||||||

Pokud wikipedie nekecá, AqME hrají už docela dlouho (od roku 1999), ale aktuální sestava je poměrně mladá a především pak kytarista a zpěvák počítají roky svého působení v kapele na prstech jedné ruky. Někde v poznámkách mám napsáno, že právě zpěv a kytara jsou tím, co mě na nové desce baví asi nejvíc a že jejich nápaditost a vzájemná souhra dělá album „Dévisager Dieu“ zajímavou a pestrou kolekcí více méně hardcorové muziky. Otázka návratu do historie tedy vyřešena, držme se věcí přítomných.
Jestli jste recenzi nakousli od konce a vrhli se primárně na klip, možná vás formální stránka trochu vyděsila, ale dřív, než začnete pochybovat o kapele nebo o mé soudnosti, uvedu věci na pravou míru. Ano, vizuální prezentace souboru není dvakrát šťastná, snaží se být hodně trendy a bohužel se nevyhýbají ani žánrovým klišé, což v určité míře platí i pro hudbu samotnou. Na mysli mám především celkem vlezlé refrény, které na některých místech působí poněkud samoúčelně a které hodně kontrastují se zbytkem skladby či celé desky. Naštěstí jich není moc a většina skladeb se drží přiměřené míry a přehnanými emocemi raději šetří. Za všechny vyzdvihuju „Pour le meilleur, le pire“.

Jako druhý problém bych viděl nijak neskrývanou šablonovitost skladeb, sice zdaleka ne všech, ale těch pár hitovek, které více či méně připomínají onen klip dole (nehledě k drobné výpůjčce úvodního riffu u P.O.D.), je šitých podle jednoho, univerzálně platného střihu. Rozhodně ale nepopírám fakt, že by AqME skladatelsky tápali, svou šablonu mají jasnou a tu naplňují s lehkostí a samozřejmostí, která není zcela obvyklá. Jen naprosto výjimečně lze zachytit pasáže, v nichž se hledá směr a píseň lehce tápe, ale zbytek alba je zahraný levou zadní a s přehledem.
Pomineme-li ale záležitosti módy a friendly přístupu, pořád nám zůstane mnoho látky k přemýšlení, a to je taky důvod, proč by nebylo na škodu se kapele věnovat pozorněji. Už jsem zmínil osmou skladbu, ale zajímavé věci se ději i jinde. Sedmá „L’homme et le sablier“ patří k nejlepším místům nahrávky, AqME se nebojí pohrát s konstrukcí skladby, oprostit se od zaběhlého schématu a pohrát si – s gradací, s posluchačem. Stejně tak umí zvolnit, přirozeně a funkčně. Není to nic převratného, ale v kontextu jinak energické a přímočaré desky jde o zajímavé zpestření, bez něhož by album bylo o hodně chudší. Podobně se to má i s pátou „Un appel“.
Už v úvodu jsem psal, že nejzajímavější z hlediska instrumentace mi přijdou kytarové party a projev vokalisty Vincetna, který – světe div se – umí celkem zpívat a v refrénech nemá problém s čistými hlasovým polohami. Většinou se ale drží klasického hardcorového řevu, který mi k muzice AqME sedí asi nejvíc a je to taky žánr, ze kterého kapela vychází. Drobná koketérie probíhá s metalem (booster kytary je spíš do metalu), ale třeba i s nu-metalem, ať už v úvodu několikrát zmíněné klipovky nebo v podání rytmiky na začátku „Au-delà de l’ombre“.
Ať už je to ale s žánrovým zařazením jakékoliv, jedno je jisté - „Dévisager Dieu“ je poměrně slušná deska stavějící především na energii a dravosti (v tomto ohledu výborná „Enfants de dieu“), ale pro mě bohužel rovněž na jisté šablonovitosti a předvídatelnosti, o které jsem psal výše. Té ale naštěstí není mnoho a jako celek album příjemně překvapuje.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:At(h)OME
Vydáno:Listopad 2014
Žánr:hardcore / metal
Vincent Peignart-Mancini - zpěv
Charlotte Poiget - baskytara
Etienne Sarthou - bicí
Julien Hekking - kytara
1. Avant le jour
2. Enfants de dieu
3. Au-dela de l'ombre
4. Ce que nous sommes
5. Un appel
6. Entre louanges et regrets
7. L'homme et le sablier
8. Pour le meilleur, le pire
9. Les abysses

Ancestors Blood
A Moment of Clarity

Edain
Of Those Who Worship Fire

Harakiri for the Sky
Harakiri for the Sky

The Butcher's Rodeo
Ghosts in the Weirdest Places (EP)

Soft Curse
Liminal Ritual

Zlang Zlut
Zlang Zlut

Under The Skin
Planet Earth's Survivors

Veilburner
The Duality of Decapitation and Wisdom

Thrashing Machine
Disease Called Human Mind

Oranssi Pazuzu
Muuntautuja

Soulreaper
Written In Blood
Jako další headliner MetalGate Czech Death Festu 2027 se ke Kataklysm přidávají Asphyx. Sestava posiluje též o spirituální black metal Ruïm a Švédy De...
17.11.2026Norští Voidspire vystupují ze stínů s albem The Endless Lost - debutem, který nabízí hluboký, jeskynní death metal. Deska vychází 22. ledna skrze Ever...
17.11.2026Domácí emo / post-hardcore kapela venēra vydává 20. listopadu EPko Skočit se bojím. Nahrávku si boys smíchali sami, o mastering se postaral Alan Douch...
16.11.2026Rok se s rokem sešel a jubilejní pátý ročník tradičního festivalu Heathen Alliance, zaměřeného na melodičtější metalové žánry, se vrací na místo činu....
14.11.202612. ročník volyňského Enter The Eternal Fire Festu, který se koná ve dnech 23.–24. 7. 2027, má připravenou kompletní soupisku.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.