Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Årabrot - Rite of Dionysus

ÅrabrotRite of Dionysus

Jirka D.24.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od Sozius PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Myslel jsem, že nakonec přesvědčím sám sebe a že první dojem jakéhosi nezáživného slabého cosi překonám. A že nová deska Årabrot naskočí. Bohužel nenaskočila.

Jak je to dlouho, co jsem si liboval nad deskou Of Darkness And Light? Rok a půl? Zhruba tak nějak… Tehdy mi celkem trvalo, než jsem se dostal k sepsání v podstatě velmi jednoduché pravdy, že ta deska je v podstatě velmi jednoduše skvělá. Årabrot utáhli otěže experimentálnějším stránkám své povahy, a naopak popustili uzdu v tom nejlepším smyslu přímočaré písňové formě, s níž jsme si náramně rozuměli a užili si spoustu hezkých chvil. Ostatně není třeba o tom psát víc, recenzi minulého alba máte ZDE a tam je celé mé tehdejší doznání.

 

Arabrot bandDoznání aktuální je složité a nevím si s ním rady. Všechno to, co se mi na předchozí řadovce líbilo, je pryč prakticky úplně a je potřeba hledat nové důvody, proč mít Årabrot rád a proč je obdivovat. Písničková forma? Není. Energie, drajv, svěží vítr v zádech? Kdepak, ani omylem. Experimenty jako za starých časů? Ani to bych neřekl. Jsou to stále Årabrot, stále jejich zvuk, jejich otisk, jejich naléhavost, ale tentokrát tvořená jiným způsobem.

 

Rite of Dionysus je primárně deska zamyšlená, zvláštním způsobem introvertní a mnohem víc připomíná osobní zpověď stvořenou v rámci jakési auto-terapie, než že by šlo v prvé řadě o hudební nahrávku určenou k poslechu někomu dalšímu. Temná, smutná, místy zlověstná, ale především uzavřená a stažená do sebe. Má být například taková Mother hudební skladba? Je tahle osobní modlitba něco, s čím by měl autor zahlcovat veřejný prostor? A má to stále ještě sílu, když to člověk slyší řekněme po dvacáté?

 

Zvuk desky je postavený velké míře na syntezátorech, elektronice a spíš než rockově rozpohybovat se snaží posluchače hypnotizovat, pohltit a uhranout. Do určité míry mi to připomíná přístup Wovenhand, který je mi velmi blízký, ale problém je v tom, že jen do určité míry. Zmínil jsem skladbu neskladbu Mother, ale budiž jí přáno, pokud by nebyly další. Úvodní I Become Light je z podobného těsta, tedy jakési nezáživné monotónní přešlapování, které by snad šlo omluvit rolí intra, nebýt toho, že má skoro pět minut. Plejáda omluv ale narůstá během poslechu a jen vzácně se dokážu naladit na podobnou vlnu, jakou se snaží rozpohybovat duo Årabrot. The Satantango můžu s klidným svědomím jmenovat jako příklad toho, jak bych si představoval silnou a pohlcující skladbu v tomto žánrovém ranku, žel je jich podobných málo.

 

Jako celek album plyne zvolna v rytmu jakéhosi posmutnělého valčíku (The Devil’s Hut) a vlastně ani nevím, jestli si klade ambice svého posluchače chytit a přitáhnout k sobě. Jestli je to album určené ven, nebo dovnitř. Svým způsobem si umím připustit fakt, že Årabrot nikdy nebyli na první signální a že propracovat se příběhem jejich nahrávek vyžadovalo otevřenost a trpělivost. Někdy větší, někdy menší. V případě této desky ale končím, vzdávám se, odcházím a děkuju. Zkouším to s ní asi od července a myslím, že to bylo dost. Minimálně od roku 2018, kdy vyšlo první album na Pelagic Records (Who Do You Love), od kterého mám celkem naposloucháno, je to určitě nejméně přístupné a nejvíc uzavřené album. Přiznávám, že jsme si neporozuměli.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.10.25 8:38odpovědět

Tohle je bohužel zklamání. Asi chuť se prezentovat v tišším elektro módu, nebo nějaké neznámé vyšší sdělení ... těžko říct. Je to naprosto poloprázdné.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky