Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Metal se hraje všude, mnohdy i ve velice bizarních zemích, kde bychom nějaké kacířství ani nehledali. Zaměříme-li se na Blízký Východ, tak konkrétně v Izraely zepár sebranek najdem. Vedle Melechesh či Orphaned Land se tady v černých závojích pohybuje vzteklé těleso Arallu, které je možná pro mnohé neznámou, avšak u jedné etablované tuzemské firmy vydaly svoji třetí desku nazvanou The Demon From The Ancient World. A tak v rámci poznávání cizích kultur jsem si ji jednou ve slabší chvilce objednal.

Arallu nás chtějí svým vlastním rouhačským způsobem seznámit s oblastí Blízkého Východu dob minulých, vyprávět starověké příběhy a zařadit se tak po bok dalších uskupení hledajících inspiraci v historii a mýtech starých civilizací. Jim to můžeme bez pochyb věřit, čerpají přece ze své vlastní historie.

Pln očekávání jsem tedy vložil disk do mechaniky, nadechl se a očekával věci příští. Jak sem se nadechl, tak jsem i vydechl. Žádný pocit. Nemohu říct, že bych byl přímo znechucen, ale bylo to zklamání. Již po prvních minutách mi bylo jasné, že takhle ne, pane Jouda, že tohle nebude moje parketa.

Syrový, primitivní black metal by mě možná oslovil v počátcích mého okouzlení metalem, kdy jsem poslouchal snad všechno, odkud se ozýval skřehot a včelíny. Kluci tady tvoří ve stylu, který bych  pasoval někam do začátku devadesátých let. Black ovlivněný starým dobrým thrashem, občas z toho zavanou Aura Noir, ale nic víc. Bubáci tomu šéfují, ženou bitevní vůz kalupem vpřed, jen místy dochází ke zpomalení a najde se i zepár zajímavých momentů. Zvuk ke mně proudí jakoby unikl z okýnka sousedovi garáže, kde se jeho ratolest zavřela s partou kamošů a ti se to teď chystají celýmu světu nandat. Takže kytary znějí jako struhadlo brambor v provozu, bicí typuju na sadu maminčiných kastrólů i s pekáčem na kachnu a nezachrání to ani občasné vložky jakýchsi rituálních bubínků.

Počítám, že se jedná o záměr skupiny natočit takovou desku. Nebude to neum, ale úmysl. Vždyť je spousta fanoušků milujících takovej chlívek. Mě ovšem toto snažení nechává chladným a při potřebě si trošku zasvinit uši bych dal přednost třeba našim Crux.