Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aran - Maahan Laskettu

AranMaahan Laskettu

Victimer10.10.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: V pokojíku, na kraji lesa a hlavně sám. Třetí album finského atmo black projektu Aran hledí do dálek a do hloubky nejde.

Aran je další přírodní mystik ukrývající se před světem, ale řvoucí do krajiny svá hudební poselství. Už potřetí. Schoulen do své vlastní samoty, s kytarou, klávesami a chutí pustit svůj kousek severu mezi další lidi. V rytmu atmosférického lo-fi blacku vyčuhujícího mezi stromy, jak je vidět na obalu alba Maahan Laskettu. To v překladu znamená něco jako "dole na zemi", a podtrhne to ono splynutí se severskou přírodou. Aran o ní rozmlouvá výpravným, ale ryze podzemním tónem. Vše je uděláno na koleni, v útulném pokojíku, s výhledem na lesy, a hlavně v mysli autora. Za projektem Aran najdeme jistého Juhaniho, který si samozřejmě na vše vystačí sám. Jeho hudba je náladová, přitom přízemní a obyčejná. Když sešlápne pedál, není čas na nic čekat a uhání se vpřed. Na klidnější atmosférické přestávky po rychlém běhu po lese je ale taky místo. Tento severský kousek přírody má lavičky s pěkným výhledem. Je to taková domácí tvorba, ale odpoutat se díky ní od běžných starostí jde docela dobře. A to se počítá.

 


Na tento projekt jsem narazil celkem náhodně, taky o samotě a s výhledem z okna. A konec konců i s kulminující chutí poznat něco podobného. Takové nečekané setkání, což mám rád, a asi mi zrovna chybělo. Hudba Aran voní přírodou, chladivým severem a epikou. Blackovou rychlost doprovází lehce uchopitelná výpravnost, hojné klávesování a dojde i na terénní nahrávky pořízené přímo v přírodě. Blízkost civilizace je ovšem doslova na dotek. Aby bylo jasno, z hudby Aran jde nejen naturální aroma, ale taky kus současnosti a ty okna, odkud se do lesů vyhlíží, lze bez problémů spatřit. Do lesa se jde na známá místa, žádné temné dobrodružství se nekoná. Jen taková procházka. Tohle všechno ukáže instrumentální skladba Pinnan Alta. Jediná to věc, která dlouze nevypráví a dá na jasnější sdělení.


Abychom si finský projekt Aran trochu představili, musíme se vrátit do roku 2018. Juhani během té doby nahrál jedno demo a tři alba. Jeho samotářský rukopis se profiloval až do fáze nového alba Maahan Laskettu. Tam nás ranními paprsky schovanými za stromy vyprovodí úvodní skladba Hiljaisuus. Chce je umlčet, dát na divokost a opravdovost severské krajiny. Aran na ploše deseti minut názorně předvádí, kde je jeho místo. Rozehrává rychlé, melodické a klávesami podpořené putování, ve kterém je poměrně vzteklým průvodcem. Klidnější a prosněné pasáže ale dostanou také svůj prostor k realizaci a jako by ponoukaly to slunce, ať nám svítí na cestu nejen brzy ráno, ale celý den. Pravidla nenáročného, spíš odpočinkového výletu jsou nastavena, moc věcí si sebou brát nemusíte.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/aran.jpg


Výbava alba Maahan Laskettu je v dalších dílech dost podobná. Svým dopadem ale spíš průměrná. Slušně melodicky zvládnutá, díky dlouhým skladbám dostatečně epická a proměnlivá, ale zkrátka taková obyčejná. Hovím si v jejím nekomplikovaném království s jasným oslovením, ale hloubku postrádám. Aran to drhne bez příkras, i když je jeho hudba o emocích a severských atmosférách. Jeho kouzlení má své limity, ale například ve druhé skladbě Poltettu maa jako by vystrkovaly růžky možnosti jít dál a dostat do svého zvuku víc blackgaze tématiky. A nebál bych se ani dalších vlivů, nebo nástrojů. Tak třeba příště. Takto Maahan Laskettu potěší, ale nenadchne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky