Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arbouretum  - Song Of The Rose

Arbouretum Song Of The Rose

Jirka D.14.4.2017
Zdroj: 12" černý vinyl (# thrill 433)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Arbouretum jsou zpět po čtyřech letech s albem, na kterém si evidentně dali záležet. Hlavní kontury jsou zřejmé a kapelu poznáte, v drobnostech vybrušují a působí stále svěže.

Na předchozí desku Arbouretum jsem psal pár rádoby chytrých vět před čtyřmi roky a přemýšlet, co všechno se za tu dobu událo, snad ani nejde. Vypadá to jako věčnost a přitom se všechno odehrálo tak strašně rychle. Desku Coming Out of the Fogjsem si tehdy užíval plnými doušky a užívám si ji dodnes. Bílý vinyl, jednoduchý obal, velká porce klidu a smíření se s životem. Rock, který tak trochu zapomněl být rockem a zasnil se. Občas se zasnít je fajn.

 

Arbouretum band


Album Song of the Rose vyšlo před krátkým časem a stejně tak velmi krátce mu trvalo, než mi hlavu odneslo do oblak a vrátilo všechny tehdejší vzpomínky na tuhle kapelu. Přiznávám, neznáme se dlouho - prvních asi deset let a několik alb jsem prošvihl. Ale záleží na tom? Přítomnost je silná a vystačíme si.

O čem jsou letošní Arbouretum? Především o žádných změnách. Svůj styl mají, mají svůj zvuk a svůj fuzz efekt na kytaře. Opět nikam nespěchají, nic velkého nevymýšlí a nazvat jejich tempo pomalým je stále ještě silná káva. Stejně tak mají svůj smysl po melodii a pro něco, co bych nazval hudební poezií. Hlas Davea Heumanna vyčnívá, ale současně hladí, rytmická sekce působí nenápadně, ale její role je zásadní, i když kytara na první dojem hraje prim. Možná ano. A pak ty klávesy! Výtečné, song Dirt Trails za všechny.

Nové album přináší třetí ohlédnutí do historie Taoismu a Gnóze, tedy titulní skladbu Song of the Rose navazující na Song of the Nile a Song of the Pearl z minulých nahrávek. Přináší opět Heumannovy abstraktní, filosofické texty, s nimiž je pohled na lidskou rasu opět o něco nadějnější. A v neposlední řadě přináší zvláštní pocit vyrovnanosti a harmonie, což může odrážet Heumannovu zálibu v Tai Chi, nebo prostě jen to, že tahle cesta je něco, co tuhle kapelu prakticky definuje.

 


Nejsilnější písně? Za mě rozhodně Fall From an Eyrie a závěrečné rozloučení Woke Up on the Move. Obě skladby v podstatě zosobněním toho, co jsem se snažil (asi neobratně) popsat v předchozích odstavcích. Tedy to, že Arbouretum je synonymum pro vnitřní klid a harmonii. Antidepresivum psané na notovém papíře.

 

Arbouretum vinyl


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-krusty- / 21.3.15 9:02

Předesílám, že tohle album jsem neslyšel...ale dovedu si představit, že recenzi po jeho poslechu odkývu. Ač nerad, přiznávám se, že podobný pocit jsem měl už po poslechu posledních dvou TRANSATLANTICů. Neal Morse je hudební génius, ale je příliš potentní stejným způsobem...a navíc toho štěstíčka je přespříliš. Například SPOCKs BEARD se mi líbí víc bez Neala.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky