Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na dobré věci je dobré si počkat. V případě Archgoat spíše platí nedobré. Těmto surovým rubanicím není vhodné nadbíhat se srdíčkem na dlani. Jedná se o řádně odpornou facku dobrému vkusu, křesťanskému bohu, jeho přisluhovačům a podobným radovánkám. Pánové se po svém restartu před více než dvaceti lety nerozpakují vydat každých pár let dlouhohrající nahrávku, která nejhlasitěji rezonuje v undergroundu. Díky aktivnímu vydavateli zvučného jména – Debemur Morti se odkaz finského zla šíří i mezi takovými, kterým by jinak podobná zhouba unikla.

Ani tentokrát se hudba Archogat nijak nemění, vše zůstává krásně dřevní. Přesto se neubráním letmému srovnání s ranými počiny této smečky, kdy takto civilizované barbarství opravdu nehrozilo. Nightbringer, Lightbringer navazuje na alba z posledních let. Špinavost je spíše umouněnost a barbarství je kočírováno zkušenostmi. Aktuální tvorba je vedle vzteklého dunění také rozvážná. Není překvapením objevit líbivou vyhrávku nebo vznešenou atmosféru. A není to nutně blbě.

Archgoat si můžou dovolit nabídnout doomovou skladbu. Archgoat i v místech, kdy melodie ovládají zuřivost, neklesají k podbízivému lísání. V popředí ovšem zůstávají tremola a zdivočelé tlučení do bubnu. Hlas Lorda Angelslayera je stále chorobně hrdelní a vrčivě chladný. Nepokouší na svém projevu nic měnit. Ostatně by díky jakémukoliv odklonu od jeho vrčení ztratili vlastní podstatu. Neměnit nic!

Nightbringer, Lightbringer je svému nesmiřitelnému holdování zlu věrná. V blackovém prostředí stále nacházíme prvky punku i grindu. Vše je smícháno v démonickém guláši, který nesnese úlevu. Jsou i po těch strašných letech plni divoké energie. Jsou ve svém odporu uvěřitelní. Nejen to, jsou pořád inspirativní, ukazují jiným směr i záda. Líbí se mi, že svou typickou hnusárnu předkládají promyšleným způsobem. I takoví nezmaři se za ty roky naučili velice dobře hrát, tvořit nebo aranžovat. Když se objeví klávesový part, hraje pro celkový dojem. Když melodie, je mocná a náladotvorná. Ani na moment Nightbringer, Lightbringer nesleví v tlaku. Není prostor pro úlevné nadechnutí.

Díky správně vyvážené produkci vynikne podzemní špína i atmosféra. Je uzavřená, klaustrofobická. Chaotická i promyšlená sbírka luciferských zvrhlostí je tísnivá i zlá. Při poslechu jsou dominantní vibrace temnoty vytažené na světlo, aby škodily. Chvíli se noří do bažin hnusu, ale většinou ničí vše, co se jim postaví do cesty. Nightbringer, Lightbringer se může zdát jako nejotevřenější z dosavadní diskografie. Neslevuje z primitivního orgasmu, ale mísí v sobě více rozdílných emocí než kdy dřív. Já jsem nadšený!