Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archspire - Bleed the Future

ArchspireBleed the Future

Ruadek9.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee Y8 Plus + Poweramp + Niceboy Hive 2 Joy
VERDIKT: Archspire navazují, ale nepřekonávají.

Zásadní otázka by na začátek této recenze měla znít takto: lze překonat minulou desku Relentless Mutation? Desku, která se už za tu dobu stala klasikou? Lze něco takového vlastně vůbec dokázat?

 

Bleed the Future je bezesporu ještě o fous šílenější, o zlomek sekundy rychlejší, nahuštěnější a bohužel s horším zvukem, který postrádá rozlet (onu čistotu lepšího mixu, jaký se minule povedl). 

 

Archspire jsou ale stále Archspire, na tom se nic nezměnilo (a fakt by mě dožralo, kdyby svůj vypilovaný styl násilně měnili). Jejich zasekávačky, harmonie a vlivy djentu se nezměnily. Technicky neuvěřitelná řežba, která kombinuje osmistrunnou kytaru, šestistrunnou basu, kopáky a palbu činelů spolu s Oliverovým štěkotem. A stále jasně víte, koho posloucháte. Tohle jiná kapela nezahraje.

 

 

Archspire fascinují nadhledem a smyslem pro humor, dokonalým přehledem i při nadzvukové rychlosti. Kontrasty, místa ticha a místa hluku. Kolbiště technického death metalu, který není nasáklý temnotou, ale hravostí. Úžasně vystavěné melodie, které mě vždycky zaskočí, odkud se vzaly a jak přirozeně do celku patří. Stejně jako na Relentless Mutation tu právě detaily tvoří progresivitu a je to hodně o tom je postupně objevovat. 

 

Nová deska je tím vším, co bych po minulé očekával. Žádná velká překvapení se nekonají, Archspire si ale udržují svůj vysoký standard, což je obdivuhodné. Ta deska je srovnatelná, se vší svou cáklou potrefeností, technickou vypiplaností a tím, že pánové nehodlají z ničeho slevit.  A nezpomalí.

 

Vyzdvihl bych dvojici Abandon the Linear a následující titulní Bleed the Future. Obě postavené na nosných kytarových melodiích, které si kupodivu našly místo mezi nádechy kapely. Geniální prostřední část čtvrté skladby (zmíněná Bleed the Future), která se vyklidní z překrásné rytmické hry, aby kapela opět vystartovala v plné palbě. A všechno dobře slyšíte, každou technickou finesu, kterých je obrovské množství. 

 

 

V zásadě jsem spokojen, dostal jsem další porci divokých tanců mých oblíbenců, co dokázali dobře navázat na minulý počin. Ten se jim nepodařilo překonat, ale v mnohém se mu alespoň přiblížili. Občas vyrovnali. Zůstávají tak jednou z mála metalových kapel, kterou se mi nadále vyplatí sledovat. A bavit se u toho. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Honza / 10.12.21 21:50odpovědět

Na nové album jsem se fakt těšil, stihnul jsem i online stream s kapelou a uveřejnění alba. Archspire jsou pro mě jedna z mála současných kapel, kterou si pustím rád. Nové album je opravdu pokračováním prvního a možná je trochu slabší. Slabší v tom, že opakuje stejnou strukturu. Ale pořád se mi líbí. Šestnáctinkové a dvaatřicetinkové závody sice nejsou můj styl a "pidlikání" a kytarovou onanii také nemusím. Tady to však nějak dává smysl. V ultrabrutální rychlosti je i dost melodiky a album snese opakované posclechy. Mrzí mě ale dost papundeklový zvuk. Dynymický rozsah si netroufám určit, ale určitě nebude velký, což je škoda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky