Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arkona (PL) - Age Of Capricorn

Arkona (PL)Age Of Capricorn

Bhut8.2.2020
Zdroj: CD //#DMP0181
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Ve výsledku asi nejslabší nahrávka kapely. Ne že by to byl propadák, ale Arkona má za sebou tak skvělé desky, že Age Of Capricorn vedle nich jednoduše nevyniká.

Popíjet heřmánkový čaj a poslouchat přitom desku od kapely Arkona se jeví jako dvě protichůdné činnosti. Ono ještě záleží, kterou Arkonu má člověk na mysli, neboť ta jedna čajíčkem být klidně může. Ne však ta, která svůj emblém třímá od počátku devadesátek a chrlí svižný black metal. Ale i ten začal být uvolněnější, a to s příchodem věku kozoroha. Ano, Age Of Capricorn není nejsilnější deskou skupiny.

 

Ačkoliv jsem minulou nahrávku jménem Lunaris vynesl dosti vysoko a její svéráznou melodiku si užívám vlastně neustále, pořád věřím, že vrchol tvorby proběhl v roce 2002, kdy vyšlo fenomenální Nocturnal Arkonian Hordes. A protože žádná z řadových desek kapely nebyla vyloženě mizerná, tuze jsem se těšil i na to aktuální album, které mi, jak již z úvodu zjevně plyne, zcela nesedlo.

 

Začnu hned takovým drobným oťukáváním se s deskou, které probíhá čistě vizuelně. Nějak nemám větších výhrad k použitému obrázku na titulce, jakkoliv to na mě nepůsobí ani zle, ani špatně, ani skvěle, prostě obyčejně průměrně. Ovšem nepoužití známého loga kapely tvořeného jedovatými plivanci pozvolna stékající po stěně směrem dolů mi celkem mrzí. Mám rád symboly, mám rád loga a originální grafiky a jsem vždy potěšen, když je toto téma vyvedeno precizně. Ovšem pánové se rozhodli své stylové logo momentálně nepoužít a zvolili místo něj jen nahodilý font, který se mi moc nezamlouvá. Že by tím chtěli naznačit nějakou změnu? Jde snad o varovný signál, aby se uši těšící se na vichrný black raději držely na pozoru? Nejistota, předsudky, zvědavost. To jsou první pocity, které se točí v hlavě, když si tohle album vezmete do rukou.

 

 

Od prvních minut je však jasné, že vše sedí, kde má. Tedy minimálně do určité doby, než si receptory uvědomí, že zde přeci jen něco nesedí, či že je něco málo pozměněné. Pramen prvotní nespokojenosti vytryskl z melodičtějších kompozic, které se sice v drobné míře ukazovaly již v minulosti, ovšem na Age Of Capricorn je tento prvek ještě o něco silnější. To by samo o sobě nebylo vůbec na škodu, protože Arkona má svébytný postoj k tvoření harmonií a tak nějak tu jejich blackovou jízdu lze indentifikovat. Mají za ten čas, co dělají black metal, už prostě své postupy, zvuk a podobné charakteristiky. Jenže dnes v té muzice cítím větší, znatelnější a výraznější podíl kláves. Ty tvoří poměrně značnou část doprovodných linek a nejednou dokonce strhnou pozornost od typicky blackového běsnění. Zejména když vyjede na povrch klavírní zvuk, tak si říkám, že tady je něco špatně. Fakt špatně.

 

Bohužel je to tak. Arkona využívá jako podmanivý prvek své už dostatečně atmosferické souhry černého umění klavír. Holá zbytečnost. Vytrácí se tím syrovost a údernost dané pasáže, či dokonce skladby. Smyslná blacková ostrost je najednou hlazena smirkovým papírem a divoké špičky jsou nelítostně zaobleny. Na matný základ jest natírán lesklý lak, který sice má průhledné vlastnosti, ale celkový vjem nepatřičně zjemňuje a hřeje jako vzpomínaný heřmánkový čaj. Na druhou stranu nemusíte mít strach, že by se z kapely stala jakási analogie na symfonicko-blackové kamarády. Na to je album až příliš zběsilé a dle zavedených zvyklostí animální. Jenže ty klávesové prvky jsou zkrátka cítit, čímž dostávají letitého fanouška kapely do poněkud nevýhodné pozice a ve snaze uprchnout, počíná si takový jedinec jako křeček uhánějící v nekonečném točícím se kole.

 

Takhle to celé asi vyznívá, že Arkona prachsprostě vyměkla a dala se na citlivější podobu black metalu. Neberte to tak důsledně. Ačkoliv zde jisté formy komfortu jsou, stále jde o dosti svižné drsné album, které v blackovém světě nepropadne nikterak hluboko. Je to zkrátka menší změna a člověk už z principu takovéhle události nenese zrovna s nadšením. Čas ukáže, zda byla tato podoba hudebního vývoje kapely příjemným osvěžením, či přešlapem mimo stezku. Nevěšme hlavu, existují mnohem marnější nahrávky, tahle je jen jiná, oproti tomu, co jsme zvyklí od kapely dostávat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord owl / 12.2.20 7:50odpovědět

vyměklé to rozhodně není. Jenom ty melodie jsou jak přebrané od Stockholmu. Každopádně pořád lehký nadprůměr. Tohle popové hitparády nikde pouštět nebudou a nedostane se to ani do Eurosongu....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky