Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arrows - Yearning Arrows; Cloven Suns

ArrowsYearning Arrows; Cloven Suns

Victimer7.1.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Zatuchlá epika, prostorová zuřivost i melodická výpravnost. Debut Arrows v sobě nese tyto aspekty a v načernalém podzemí si hlasitě říká o slovo.

Až díky kolegům v redakci Bhutovi a Garmfrostovi, kteří jsou v tomto odvětví přece jenom většími gurmány, jsem se dostal k debutové práci temných Švýcarů Arrows. A moc bych si vyčítal, kdyby se tak nestalo a já jejich čtyřskladbovou epickou prvotinu Yearning Arrows; Cloven Suns minul. Už jenom proto, jak ideálně vyváženě jejich temnotářství zní a jako takové mi maximálně vyhovuje. Je stylizováno do protnutí black a doom metalu a jejich výpravně atmosférické, a v podstatě i trochu okultní tváře. V prolínání mystických a zle naklepaných pasáží nacházím přesně to, co od podobné muziky očekávám. Vyváženost melodií, brutality a hymnické povahy skladeb je v tomto směru dotažená. Vyvážený je i podíl chytlavé rytmiky a řízené zatuchlosti, neboť z produkce Arrows cítím velmi věrně podzemím čpící chlad. Trojice jako by nám kynula odkudsi z dutin země, kde se na malém prostoru otírá o jeskynní profil a až odtud hrdě kyne noční obloze v myšlenkách dumajících nad vlastní existencí.

 


V sestavě Arrows najdeme tři persony, které spolupracují i v různých jiných uskupeních. Za všechny musím zmínit Arkhaaik, o jejichž letošní novince Uihtis psal Garmfrost zde, a nejde vynechat ani společné působení v Dakhma nebo Ophanim. V Arkhaaik najdeme celou trojici, v ostatních projektech se členové různě prostřídají. Vrátím se k původu kapely, protože ač nemám švýcarský underground pečlivě zmapovaný, dobře vím, kolik dobré muziky zrovna z této země už prošlo mýma ušima. V Arrows jsem objevil nové jméno a starý cit pro namíchání mixu blackmetalové zuřivosti s doomou chrámovostí a hrdým zrakem epika zabodnutým někam do dáli. Vše ve správně ušpiněném gardu a s pod reliéf schovanou prostorovostí. Jako by narostlou a nabobtnalou, zároveň ale chytře odřízlou od vlezlé líbivosti. V případě Arrows jsme pořád víc po krk ve špíně, než s krkem v neprobádaných dálkách. Ale vyhlížíme je, jsme zvídaví.


Nedá mi to, abych nezmínil svou soukromou analogii s kapelami The Ruins of Beverast a The Nest, mezi které mi tvorba Arrows samovolně zapadla. Jistá provázanost, ať už epická nebo podzemně tvárná tam za mě prostě je, a nedalo mi ani moc práce nad tím zvlášť přemýšlet. Cením si toho, jak jsou pánové schopni umělecky reagovat a proměňovat své vize už jenom tím, že v Arkhaaik je najdeme v podstatě v podobné poloze a přesto zcela jiné. V Arkhaaik animálnější a nespoutanější, v Arrows zase chrámovější, mystičtější. U Arrows se dá klidně klimbat a přitom být ve spojení se zvláštním světem, kde se to náladově střídá. Od chmurné meditace po svícny na chodbách a vzteklé pobíhání kolem jejich plamenů.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/arrows%20band.jpg


Album Yearning Arrows; Cloven Suns si pevně drží svou linii a své čtyři dalekonosné skladby nenechá padnout za oběť patosu nebo nudě. Kompoziční program velí to charakterově surové pořádně rozevřít a nabrat z náladově bohatých pramenů. Posunout to o úroveň výš jenom tím, že jsou k tomu možnosti a byla by škoda jich nevyužít. Mění se tempo, které ale i v rychlejším provedení zůstává pořád dobře čitelné, mění se motivy a nálady, dominuje vznešenost kombinovaná s tím primárně pudovým a páchnoucím. Ano, hudba Arrows voní i páchne. Je to výpravný monolit, kterému nechybí dar vymáčknout ze sebe víc, než bývá běžné. Yearning Arrows; Cloven Suns je drtivá epika a rozhodně ne běžná nahrávka. V mých očích (uších a mentálním příjmu vůbec) je to jedna z nejzdařilejších desek za rok 2025. A to se nebavíme o blacku nebo jeho pomalejším bratříčku doom metalu, bavíme se všeobecně. Hudba Arrows se dme a její otisk jen tak nevyprchá. Počítejme i s tímto a chvalme sklepní mystiku vybavenou dalekohledem. První album Arrows je velmi vydařená záležitost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-Ruadek- / 28.11.16 10:49

Ta deska je na poměrně obsáhlou studii toho, jak neskutečně dobře tu Them prezentují postupy, jaké ve své době strhly a pobláznily davy posluchačů. Ano, příběh provázaný s hororově pojatým metalem, jehož koncept a struktura dodnes nemá obdoby. A tohle není jen opakování postupů, tohle je dokonalé nastudování materiálu a vlastní prezentace, která je zdařilou poklonou a navíc něčím, v co jsem ani nedoufal, že kdy vznikne. Nakonec nepřekvapí, že to vzniklo z úzké spolupráce Patina s Norrem, že vymysleli příběh a že tomu dali punc starých Diamondovek. Tuhle nahrávku bych bez otálení pustil hned po Them a Conspiracy a dokonale by to navazovalo. Sólová kytara perfektně řve a zároveň vrství melodické linky, stejně jako kdysi Andyho kytara. Prostor pro basu a bicí, všechno má svůj prostor no a zpěv? Tohle je hodně doslova Diamond, přesně jak je i v recenzi – s nadstavbou vlastní invence navíc. Pro mě osobně výjimečná deska, pokud ale bude nějaké další pokračování, už bych se toho obával. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky