Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ars Magna Umbrae - Lunar Ascension

Ars Magna UmbraeLunar Ascension

Garmfrost29.1.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Vyšinuté vlnění Lunar Ascension je natolik sevřené a nepřístupné, že jen odhodlaným ukáže, že se jedná o pestrou škálu hudebního zla.

Když se řekne atmosférický black metal, předpokládám, že se každému vybaví Emperor, Dimmu Borgir, Lunar Aurora a tak dále. Tedy sice černý styl, ale melodie, vlny, podmanivá nálada. Tu přímočařejší, tu náročnější. Při popisku stylu polského one-man bandu Ars Magna Umbrae jsem tedy čekal, že se na mě vyvalí tuny kláves a melodií, ale rozhodně ne disharmonie, disonance, apokalyptická černota a ohavné skřípění děsivého havrana. Ano, Ars Magna Umbrae se zhostil atmosféry po svém. Nikdo nemůže říct ani popel, jestli je styl debutové dlouhohrající desky Lunar Ascension atmosférická či nikoliv. Je jí dost, ale hnusné jako pondělní ráno po dlouhé krásné dovolené…

 

AMU

 

Člověk stojící za Ars Magna Umbrae drhne struny v podobně smrtícím spolku Cultum Interitum, jejichž poslední EP Temple of Triumphant Death stojí rovněž za velké povšimnutí. Ale vraťme se k ohavnostem linoucím se z rostoucího měsíce. Ars Magna Umbrae debutoval už loni, a to s vydařeným EP Through Lunar Gateways. Tomuto něco přes dvacet minut krátkému dílu se dostalo uznání asi jen v hluboce podzemní komunitě, nicméně uznání to bylo nadšené. Po roce je zde album jen o trochu delší, nicméně o dost vyzrálejší a s lepší propagací po sociálních médiích. Navíc nyní v lednu vyjde Lunar Ascension pod hlavičkou I, Voidhanger Records na CD, mohla by tedy cesta k většímu počtu fans být zase o kus širší.

 

Dlouhohrající prvotinu Lunar Ascension ovládají masívní riffy a svým způsobem i melodie. Ať už je slyšíte nebo ne, jsou všudypřítomné. Ne příjemným způsobem, jsou vskutku ohavné a náladu vám nespraví. Pokud se prokousnete úvodem ne nepodobným tomu, co před lety vytvářel jistý Vindsval na MoRT, dostane se vám nevšedních zvukových poryvů. Nutno podotknout, že kytary jsou řádně pokrouceny a bicí zprohýbány. Basa je v pozadí, ale její pumpování je nepřeslechnutelné a klávesy, zazní-li, jsou jen kořením. Lunar Ascension je o kytarách. O jejich efektech, vyhrávkách a vybrnkávačkách poskládaných přes sebe, vedle sebe a možná i nad sebou.

 

Řeknete si, pětatřicet minut, osm válů… To dám v úplným klidu. Haha! Vyšinuté vlnění je natolik sevřené a nepřístupné, že jen odhodlaným ukáže, že se jedná o pestrou škálu hudebního zla. Prakticky vše, z čeho je Lunar Ascension tvořené, je profláknuté a stokrát slyšené. Moderním post/blackem, disharmoniemi i zlou atmosférou nasáklou desku by tak bylo možné šmahem odsoudit. Jenomže skladby, potažmo album celé, je natolik chytlavé, že na výtky záhy zapomenete. Rovněž produkce díla se zdá být bez kazu. Průzračná čistota je stále dost našpiněná a jedovatá, aby šmakovala i ortodoxnějším z blackových fans, a natolik důrazná, aby se neušklíbl ani běžnější posluchač.

 

 

Rovněž patřičně zlé vokály se mimořádně povedly. Kthunae Mortifer je všeuměl, že by se i pan Císař mohl něčemu přiučit. Asi se nebudeme bavit o desce roku. Ale řekl bych, že o potěšení nebo o debutu roku by řeč mohla padnout. Ale k čertu s žebříčky. Počkáme si, zda se Ars Magna Umbrae podaří s další nahrávkou navázat na podmanivou temnotu Lunar Ascension, nebo ji dokonce rozvést. Jestliže představuje Lunar Ascension teprve počátek nastolené cesty, jsem vzrušením napnut, co bude příště.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Oleg / 31.1.19 7:32odpovědět

Pro mě představuje Ars Magna Umbrae zjevení na scéně. Poslech jejich umění je přízračným zážitkem. Ne jako od začátečníků ale od veteránů !

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky