Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asagraum - Veil Of Death, Ruptured

AsagraumVeil Of Death, Ruptured

Sorgh31.3.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Asagraum přináší black metal středního proudu, který proto není nutné zatracovat. Hrají jej dobře, s grácií a láskou. Od žen nechci víc.

Tohle je případ, kdy se svědomitě dívám pod nohy a zcela vědomě šlápnu do hovna. To hovno se jmenuje Asagraum a pěkně se nám rozmazalo v diskuzi pod recenzí na jejich album Potestas Magicum Diaboli. Tehdy psáno Bhutem, tedy srdcem a vášní milovníka black metalu. Který mu ale vůbec nerozumí... Já naopak jo, samosemse vystudoval na bakaláře tohoto žánru. A s touto aprobací vstupuji na tenký led, po kterém šlapou něžné nohy dívek z Asagraum.

 

 

Abych řekl pravdu, je mi celkem jedno, že to je dívčí kapela, ono to v tom murmuru stejně není poznat. A při pohledu na kvartet zmalovaných bubaček si člověk taky není úplně jistý, až na ty kozy, co se usmívají z druhé řady. Důležité na desce Veil Of Death, Ruptured je to, že přináší sympatický black metal, který teď často poslouchám.

 

Omluvenku za to, že se mi líbí něco tak průměrného, ode mě nečekejte. Ano, opět a zase je to album, které omílá staré, ale pozor – stále platné formulae, drží se křečovitě všech možných reliktů blackového válečnictví a snad ani nemůže nabídnou vzrušení (až na ty korzety, kua). Avšak celek představuje to, proč se mi black líbí, proč jsem ho začal poslouchat a určitě nejsem sám. Strohost, pár povědomých akordů a melodie hoblované brusným papírem do kůže na zadku. Zdánlivá obyčejnost tady hraje prim a představuje prapůvodní srdce black metalu, které bije pro jednoduchý přenos požadovaných emocí. Od něj se posléze můžeme odrazit ke složitějším záležitostem, které by se ale bez festovního základu zhroutily.  

 

Melodicky průměrné album se trefuje do prazákladů psychiky, které na tuhle úroveň rády slyší. Z kytarového bzukotu do nás pere vyluhované fluidum Darkened Nocturn Slaughtercult (DNS), tedy podobný, nekompromisní, ušní holokaust. Asagraum však více přihlížejí k melodické stránce věci a neštítí se posluchače sem tam pohladit opravdu hezkým motivem. Jsem však týrán pocitem, že se tyto čertovy žákyňky pranic neupejpají a hnány běsnícím řevem pěnice Obscury, která asi nejsilněji připomíná děsy DNS, mydlí nekompromisní evangelium v jeho už snad tisící a jedné podobě. Dílo je aspoň ve své digitální podobě haleno do sympatického zvuku, který dohlíží na vyznění basů a nenechá album rachiticky vytřepat do popelnice na plechovky. Co vypíchnout, aby se ostatní neurazili? Těžko říct, album je stylově věrné a ukázněné, žádné výstřelky mimo krutý black metal v nabídce nejsou. Holky umí i zvolnit a nejednou se ukazují ve své polidštěné podobě, leč to umí i takoví Marduk. Upozornil bych na skvěle rozjetou dvojku Fearless Dominance, která tepe nevěřící a v závěru předhazuje jejich uším prostorově rozšafné kytarové sólo. Titulní skladba je pak takovým etalonem pro melodický black, moc příjemný poslech. Výrazněji na sebe upozorňují slabiny a tady jsou to opravdu silně hluchá místa. Nudná a zbytečná instrumentálka Opus Ad Aeternum shazuje kvality předchůdců do mrvy. Muselo to být? No řekněte. Podobně je to se skladbou De Verloren Tijd, ale ta si háže záchranný kruh v podobě jakési atmoféry.

 

Saccum praaask si album stojí velmi dobře. Asagraum zvolily rozumnou hrací délku, která čítá silnějších 36 minut. Na matroš tohoto typu akorát a rozcházíme se bez zlé krve, možná i s mírným obdivem. Tohle je hudba pro potěchu, bez nároků na vavříny vítězů a pozlátko medailí.  

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky