Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asgard - Una Maquina Infernale

AsgardUna Maquina Infernale

-krusty-23.11.2017
Zdroj: promo CD (jewel case)
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Hele, nebudeme si hrát na to, že slušní kluci nepijí pivo, že metal není o čertech a jediná opravdu hodnotná hudba je souzvuk vzduchem naplněných kozích měchýřů, vyprazdňovaných proti listopadovému větru absolventy hudební akademie z Ulánbátaru, podkreslovaný samply dreadatého transsexuálního DJe z předměstí Londýna...... METAL!

Brněnský Asgard jsou takovým tradičním otloukánkem scény. Kapela, která ve své době žila spíše z podstaty kultu svého jména a která více existovala v šeptem vyprávěných báchorkách brněnského podsvětí, než by doopravdy plnohodnotně fungovala, a která čekala na dnešek neuvěřitelných osm let, než ven pustila první oficiální nosič. Téměř všichni z kapely se za tu dobu stali kultovními figurami minimálně od Řečkovic po Modřice.

 

asgard crew

 

Osobně jsem dlouho Asgardu nevěnoval nijak zvýšenou pozornost a předchozí nahrávky jsem nechal proletět mými slechy tak nějak „in/out“. Ovšem lehce masochisticky jsem se o recenzi na horkou novinku přihlásil sám. A výsledek? Všichni hudební intelektuálové, nerdi a hipsteři, klienti Colours Of Ostrava a Besedy U Bigbítu s celou pražskou hudební kavárnou mnou budou jistě pohrdat a smát se mi. Ale jistě, klidně si všichni odplivněte, ale Una Maquina Infernale se mi hodně líbí. Hodně.

 

asgard nosič

 

Asgardovský black metalem načichlý hevík je prostě zábavný a dokáže chytit za slechy tak, že si album s hodně fan-friendly stopáží (30 min) dáte klidně ještě jednou. Je to takový ten brněnský dark black ála Root v hodně chytlavém podání, ale nechápejte moji skorodefinici jako něco definitivního. Pro ty, kdož potřebují berličku v podobě podobenství, tak vězte, že na chvíli zasmradí i Master's Hammer (Černé růže) nebo samotná Metallica (Sad But....eh, tedy Znovuzrození).

 

Horejskovci předvádí staroškolský metal s tunou černoty, která ale není nějakým seversky-zákeřným zlem, ale spíše temnou kulisou k uhrančivému vyprávění osmi minipříběhů (přestože tohle album není koncepčním). Asgard je hudba pro zkušené, životem ostřílené chlapy, kteří rádi vzpomínají na staré dobré časy, kdy ještě hudbu hráli lidi a ne počítače. Na progres se tu nehraje a s natlakovanou masáží ála deathcore se jděte bodnout. Asgardi jsou stará, dobrá a po čertech poctivá hudba... která je neskutečně osvěžující. Šikovný bubeník to žene ve středních tempech, ale dojde i na nefalšované blackové sypačky, které udržují posluchače ve střehu a já se za ně do budoucna přimlouvám.

 

 

 

Ozdobou alba Una Maquina Infernale není pouze permanentně hostující Big Boss (skladby Dědictví čisté mysli a Stávám se nocí), ale hlavně výtečné kytarové duo Slavus & Pačess. A užívám si i nečekané hlasové variability hrdla páně Horejskova...

 

Prostě mi tohle album sednulo k ponuré podzimní náladě a já je slyšel už asi dvacetkrát a něco mi říká, že to nebude konečné číslo. Do pekla s požadovaným vývojem...nosiče od InsideOut nechám nějakou chvíli zapadnout prachem. S tímto albem se pro mě Asgard stali VELKOU tuzemskou kapelou.

 

P.S.: K samotnému CD neoddělitelně patří i DVD, obsahující koncert, fajn dokument o historii a klipy.

P.P.S.: Konečně první koukatelný obal v dějinách kapely ... bylo na čase.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky