Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Asphyx - Death...the Brutal Way

AsphyxDeath...the Brutal Way

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Drtící soukolí, krutý návrat, bez pardonu likvidující. Chvíli se plazí mlhou jak nemocný výjev maleb Kittelsena, pak zas seká a rdousí brutálním stiskem. Prst na spoušti je zbytečným varováním, je příliš pozdě utíkat.

Holandsko. Death metalová extraliga, zrůdnost nejoplzlejší povstává z bláta někdy v roce 2007. Po letech exhumace. A letos (2009) se řezné rány otevírají naplno, krev stéká po zjizvených rukách jako kdysi, jako tenkrát. Otče, proč jsi mě opustil? Asphyx je zrcadlem kvalitní holandské smrtopalné enklávy. Asphyx je historií evropského death metalu. Asphyx je zpět. Vrchní hrdelní dealer van Drunen si nedá pokoje. Po mocné bitevní epizodě Hail Of Bullets nedá tělu spočinost a už stojí v řadách Asphyx připraven řvát a hyzdit si hlasivky. Mimo něj také dobrý přítel Bob Bagchus, starý to prznič škopků a záruka nesvatých tupých úderů do blan. Dvojici doplňuje Wannes Gubbels a také mladý talent Paul Baayens, na kterého je vrhnuta tíha kytarového díla a ten se s ní dvakrát nemazlí. Momentální sestava se mi opravdu pozdává a nebál bych se říci, že je tou nejlepší za kariéru Asphyx vůbec.

 

Stará škola zformovaná do této podoby podává po devíti dlouhých letech od poslední vrstvy mazu "On The Wings Of Inferno" důkladnou instruktáž na téma devastace dle Asphyx. Výmluvný název novinky "Death... The Brutal Way" reprezentuje ještě výmluvnější materiál, který bude po chuti zejména tradičním obdivovatelům smrtelného umění, ale věřím že nejen jim. Těžké a ještě těžší válce zahladí vše co stojí v cestě v momentě. Může se stát neštěstí. Asphyx typicky a s vehemencí vkládají do dusných kytarových stěn mdlé a ploužící se provazce doom metalových opratí. Díky nim je zahuštěno tak, že se hmota line nejenže neúprosně, ale je navíc totálně neprostupnou. Padlou tmou kalené loudavé riffy se kříží s nemocným výrazivem van Drunenovým, to je pravý apokalyptický obraz mtrvé krajiny. Bez jakýchkoliv příkras a pokusů, řeže vás Asphyx, pálí. Modravá obloha mění se v šedé chmury a déšť skrápí odvrácenou tvář civilizace. Po městech jen trosky a v korytech řek se line tuhá špína.

 

http://www.metal-experience.com/images/festivals/Rockhard2008/Sunday/asphyx11052008-04.jpg

 

Závěr desky zastoupen kusy "Cape Horn" aneb trýznivou to sedmiminutovou poutí zruinovaným podzemím a neméně zkostnatělou "The Saw The Torture The Pain", je věrným zrcadlením předchozích slov. Na tomto úplném konci tažení již není třeba komentáře, je jen důsledným zašlápnutím posledního nedopalku lidského života. Ten po celou dobu trvání "Death... The Brutal Way" jen marně zbrojí a jeho snažení je od počátku malým směšným škádlením bezchybně řízeného stroje. Označit konec demolice jako dominující je moc jednoduché a nebylo by rozumné to tak ponechat. Konec je jen přirozeným vyústěním věcí minulých. Ta síla, kterou Asphyx vrazí do spuštění vyhlazovacího procesu je prostě zničující. Jeví se složitým klást byť jen skromný odpor a revoltovat. Asphyx se svým návratem napáchali takové škody, že bude malým zázrakem připravit se na případné další ataky ze strany smrtících soukmenovců. A pár se jich chystá... Tuto starou palbu však jen tak něco nepřetlačí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coroner / 6.4.13 15:08odpovědět

Boží album!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky