Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Astarium - Fragments of Nightmares

AstariumFragments of Nightmares

Jirka D.24.10.2019
Zdroj: CD v jewel case [# NRN-055, Nr. 30/100] // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Mezi deskou Fragments of Nightmares a mnou dochází k nějakému zásadnímu nepochopení a nedokážu říct, na čí straně je problém.

Za projektem Astarium stojí výhradně Nikolay Sikeritsky a vzhledem k tomu, že jsme oba stejně staří, měl bych nejspíš ledacos pochopit. I přes tento předpoklad je ale všechno jinak a jeho aktuální deska je jasným důkazem, že během let můžou dva různí lidé projít naprosto různými cestami a vzájemné pochopení nemusí nastat ani přes veškerou možnou snahu. Situace dokonce dospěla tak daleko, že se neustále snažím vyhnout závěru, že na této desce je špatně úplně všechno, ale položím-li si otázku, co je na ní dobře, nenapadá mě vůbec nic.

 

SiNVarovat mě mohlo spoustu věcí, ale jak už se občas stane, člověk je slepý a hluchý k naprosto jasným signálům a jde tvrdohlavě proti zdi. Budiž, moje chyba. Astarium je prý symfonický black metal, původem z ruského Novosibirsku a podle metalové encyklopedie jde o velmi plodný projekt. Historii posoudit nedokážu, ale když jsem aktuální nahrávku (mimochodem s číslem 30/100) vložil do přehrávače a objevil se mi hrací čas něco málo přes deset minut při dvanácti skladbách tracklistu, bylo mi jasné, že se oba dva řítíme do jasné záhuby.

 

Mohlo mi to dojít už podle názvu - Fragments of Nightmares. Fragmenty. I kdybych si odmyslel následné hudební hrůzy, o kterých bude ještě řeč, tak už jen nápad vydat dvanáct úryvků s průměrným časem pod minutu a vydávat to za klasickou dlouhohrající řadovou desku je svým způsobem diagnóza. Technicky vzato tahle deska je maximálně demo, ale člověk by si řekl proč ne, i pro takové demo se občas najdou důvody a mnohdy dobré.

 

Problém nastává při hodnocení vlastní hudby, která .... pro kterou se hodně těžko hledají jakákoliv slova, protože i když jsem za ty roky zvyklý čekat všelicos, tohle se prostě vymyká. Na bandcampu jsem si přečetl, že autor se snažil propojit old-school symfonický black metal s grindcorovým konceptem, což možná vysvětluje ty délky skladeb, ale nic dalšího to neomlouvá. Za prvé nejde o žádný symfonický cokoliv, jsou to klávesy a jsou to hodně blbé klávesy. Před třiceti roky by možná někdo slzu uronil (i když osobně pochybuju), ale dneska to zní jak parodie. Za druhé celá nahrávka má strašlivý zvuk vycházející z nějaké domácí produkce nebo kočovného studia s.r.o. a je mi úplně jedno, že to má být black metal, zní to strašně. Za třetí nelze vůbec mluvit o něčem jako kompoziční práci, jsou to úryvky, které byste mohli libovolně vystřihnout z nějakých desek od Cradle of Filth, Dimmu Borgir nebo Emperor a vyšlo by to nastejno. Čímž se omlouvám uvedeným kapelám, realita Astarium je samozřejmě o několik řádů horší. Za čtvrté autor nezná míru nástrojů, a tak zvukový prostor zahlcuje vytaženými klávesami, bicími salvami jak od Nicholase Barkera a současně kytary zní většinou impotentně a mdle, což je u blac kmetalu poněkud chucpe. Ostatně přesvědčte se sami, tady máte ukázku.

 

 

U téhle desky by šlo velmi snadno honit si triko a sršet recenzentským ostrovtipem, ale po pravdě ve mě nic takového deska Fragments of Nightmares nevyvolává. Nejsem znechucený, ani otrávený, ale jen naprosto zmatený v tom, že někdo něco takového dokáže vypustit do světa. Po asi třech desetiminutových zkušenostech ve mně nadále zůstává pocit, že jsem něco zásadního nepochopil, že mi něco uniklo a že ten, kdo je naprosto mimo, jsem já a ne autor. Zkouším hledat i nějako specifickou formu hurmoru, protože pořád nemůžu uvěřit tomu, že by někdo něco takového myslel naprosto vážně. A nenacházím ani to. Ani vlastně nevím, za co dávám těch pět procent.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 24.10.19 10:02odpovědět

Těch 5% přece dáváš za obálku!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky