Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chtělo by se říct, že to není tak dlouho, co jsem zde opěvoval krásy Prophetic Era, jenže ejhle, jsou to tři roky. Uteklo to. AthanaTheos nicméně nelenili a v mezičase vydali EP Eskhatos a poctili svou přítomností splitko Choose Your Death Vol 1, na kterém se mimo ně objevily další mně neznámé kapely. Stále píšu AthanaTheos nelenili, vydali… Přitom vše drží ve svých rukou Samuel Girard. Ten píše materiál, programuje bicí. S menší pomocí pár hostí a větší pomocí baskytaristy Nilse Delhaye-Boloha připravil třetí dlouhohrající desku s příznačným názvem Cross. Deny. Glorify. Vydavatelem je opět tuzemský label Lavadome Productions. Pojďme se na album mrknout trochu víc.

Samuel má zřejmě žido-křesťanské mýty v oblibě. Název novinky netřeba více rozvádět. Stačí mrknout na obal a v podstatě ani nemusíte mít v rukou texty, aby vám došlo, o čem je řeč. Ale byla by škoda alespoň nenastínit zajímavý koncept, který vypráví životní příběhy tří generací římských mužů v době, kdy císař Konstantin Veliký přijal křesťanství. Tematicky se tedy volně navazuje na Prophetic Era…

Hudební složka je velice proměnlivá. Nejen po stránce kompoziční, ale také pocitové. Nejednou se tváří jako rozvážná, pomalejší a více melodická, než tomu bylo doposud. Posléze poznáte, že se jednalo o mámení. Cross. Deny. Glorify. je přece nářez jako hrom. K brutalitě prvotiny se novinka nevrací, ale druhou nahrávku hravě překračuje. Ubylo thrashového koření, přibylo variabilního masakrování, ale také melancholických zpěvů a nápěvů. Hned od prvního taktu si můžete všimnout, že si Samuel vytvořil svůj styl. Jeho rukopis dokážete rozeznat od konkurence bez sebemenšího zaváhání. To platí i pro jeho vokální kreace.

Úvod patří diktátu The Cross a ještě naléhavější You Were Not. Ta nabízí death metal bez příkras. Pouze v sólech cítíte vzpomínku na předchozí album. To až třetí song Credo Quia Absurdum rozvážně zvolní a propustí kus melodií a sborových nápěvů. Deska nestihne ztratit dech. They Are Spreading the Pestilence se vrací k ultimátnímu masakru. Groove houpanice, které po kvapíkovém úvodu skladbu rozšíří o nové prvky, posluchače spíše strhne ke skandování a házení hárem, než aby v klidu koukal do textů a přemýšlel o krutosti a úpadku říše Západořímské. Další část názvu To Deny zavede desku do ještě většího extrému. Odmítnout kříž chce odvahu a bojovou náturu. Nebylo to tehdy lehký. V The Silent Oblivion se ovšem rozesmutníme fest. Krásná kytarově basová vyhrávka ve mně evokuje trýznivý půvab řeckých blackovek v čele s Rotting Christ. Skladba se samozřejmě dlouho nezdrží v rozjímavém rozpoložení. Nejedná se o extrém podaný v prvních skladbách, ve větší míře se objeví čisté zpěvy, ale i v growlu se více zpívá, než řve. Rytmika desky je stejně pestrá jako kytarové umění. Jestli je pravdou, že bicí byly nahrány nikoliv na bicí soupravě, ale v PC, klobouk dolů!

Witness mi dost připomíná Prophetic Era v celé její hrubé důstojnosti. Rise of Terror, Rise of Intolerance dělá svému názvu čest. Dost možná nejkrutější song nahrávky sice nehrne v nejrychlejších blastech a tremolech, ale jeho nátura je běsnící a posluchače nečeká žádné uvolnění. Jen teror a netolerance. Závěr patří třetí části názvu To Glorify. Velebit? Co zbylo po bojích, nestojí za velebení z lásky a oddanosti, ale ze strachu. Skladba opouští klasické deathové hranice a dělá si, co chce. Riffuje, vyhrávkuje, sóluje. Přebíhá z majestátnosti do hrubosti. Vítězové píší historii. Vítězem ovšem není říše ani císař, ale křesťanství a to si vezme vše…

Cross. Deny. Glorify. je těžkým oříškem. Neholduje progresi, nešokuje technickými výpady a změnami rytmu. Je deskou v mnohém tradiční stejnou měrou jako netradiční. Je old-schoolovou i moderní. Je prosta kompromisů, ale právě tak i tradicionalismu a konzervatismu. Je nahrávkou svobodnou i přísně upjatou. V každém případě velice příjemně poslouchatelnou a různorodou.