Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aūkels - Ebwaidilīsnā

AūkelsEbwaidilīsnā

Sarapis10.6.2022
Zdroj: mp3, youtube, bandcamp
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Síla v jednoduchosti Aūkels.

O jednočlenném projektu Aūkels jsem na prknech Echoes už prohodil pár slov v souvislosti s debutovým albem Raynkaym, ale byl to jen takový štěk v rámci říjnových Ozvěn, který paradoxně žádnou ozvěnu nevyvolal. Pojem Aūkels dosud zůstává ryze podzemní záležitostí pro podzemní lidi libující si v odbojové činnosti vůči mainstreamu a na tom se ještě nějakou dobu nic nezmění. Možná i lesní mužík Wojsław (alias Swaikstan) to ví a svou káru netlačí nikam, kde by píchl duši. Pokuřuje u své chajdy dýmku míru a mezi vařením sekyrkového bujónu a výrobou pálenky z listí a hub točí a míchá melancholické desky, jimiž zahání chmury, že mu nechodí pošta. Na nic dalšího není čas.

 

Ať už se moje představa o jeho stylu života slučuje s realitou nebo ne, rozhodně je mi sympatické, že alba Raynkaym i Ebwaidilīsnā přichází na svět bez pompy akčních lyric videí a neobtěžkaná limitovanými edicemi vinylů v šesti různých barvách. Ono se to možná bude ještě dohánět, ovšem takové samotářské samohonce sluší skromnost. O debutu Raynkaym jsem se vyjádřil obdobně střídmě, ale s dvojkou Ebwaidilīsnā mi to už nedalo a proto jsme dnes tady.

 

 

Wojsław je dle dostupných zdrojů namočený do více projektů a kapel. Většinou to rozjede s nějakým kumpánem ze slzavého údolí a spolu pak smočí v melancholii tu black, onde doom. S Aūkels vstupujeme do stínů atmosférického blacku a průvodcem je nám tentokrát jen Wojsław, který si jako pravý samotář vystačí sám se sebou a základním vybavením, např. bicím automatem. Pro nahrávku je tato skutečnost limitující leda v okamžiku, kdy se zaměříte na její zvuk. A tím vůbec nemyslím automat, který je naopak úplně v pohodě. Zvuk Ebwaidilīsnā je zahuhlaný a přebasovaný a připomíná dunění, které možná znáte, když se pokoušíte s ucpaným nosem mluvit v koupelně. Čili stejný případ jako debutová nahrávka a důkaz, že se Wojsław v tomto směru moc neposunul. Nebo mu to vyhovuje a posluchačům rovněž? U mě je to tak napůl.

 

S čím jsem naopak spokojen beze zbytku je kontinuita, s jakou Ebwaidilīsnā navazuje na svého předchůdce. Album pokračuje ve stejné činnosti jako nová směna u pásu a přesně to od Aūkels potřebuji. Nášup, který mě zavede na známou stezku, připomene staré příběhy a rozvine nové. Zvláštní smysl pro chytlavost začíná být pro Aūkels typický už na druhé desce. Do jisté míry by se dalo hovořit i o refrénech. Podobné je to s celkovým vyzněním nahrávky, která i přes agresivnější vokál, hutný zvuk a rychlá tempa působí přístupně a díky jednoduchým melodiím otevírá náruč dokořán. Že je to občas v doprovodu zvuků střelby na zimáku, je zase věc druhá a chyba bude spíš na straně přijímače. Nenechte se odradit.

 

Aūkels je volba jít cestou jednoduchosti. Škála pocitů z nahrávky není široká, ale melancholie, která z alba sálá a chytlavé melodie, které ji umocňují, stačí k slušnému zážitku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky