Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aussitôt Mort - Montuenga

Aussitôt MortMontuenga

Symptom28.2.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Máte-li rádi například Cult of Luna, nemůžete s Aussitôt Mort šlápnout tak moc vedle, aby bylo zaděláno na velký špatný.

Dobrých deset let staré album francouzské post-hardcoreové mlátičky Aussitôt Mort není nic, v čem bych přímo ležel, ale poctivá muzika vždycky zanechá stopu a dokáže na nějakou dobu okysličit zatuchlý playlist. A to se partě z Normandie povedlo. Montuenga je sbírka osmi skladeb z dob před tím, než si hoši začali říkat Mort Mort Mort. A je v ní tolik chuti do života, kolik záhady je zakleto v designové obálce z pera nizozemské umělkyně jménem Mara Piccione.

 

Veskrze kytarová deska je poměrně bohatá na nejrůznější šestistrunné kreace a člověk si s chutí poslechne, kolik hravosti se do skladeb podařilo vpravit. Baskytara operuje ve stínu kytar a její přítomnost se dá více tušit než přímo číst. Bicí potěší jak zápalem, tak smyslem pro detail. Další nitku příběhu tvoří vokální doprovod podaný v rodném jazyce, formou nepříliš agresivního screama. Francouzština na mě v tomhle podání nepůsobí příliš zvukomalebně, ale svou hodnotu v celkovém součtu má.

 

Jedničku Mort! Mort! Mort! prohřálo cello a připomnělo mi dnes už neexistující domácí partu Unitra Diora. První třetinou duní silné riffy, po smyčcové mezihře marně čekám na gradaci, která nepřichází, škoda. Dvojka Une heure plus tard ožívá techničtějším přístupem a neúnavně vede posluchače za ruku po celých pět minut. Standard nastavený v úvodu desky se s odehraným časem porůznu replikuje a překvapí snad jen výdrží dobrého vkusu. Akustický nástup šesté Le kid de la plage potěší stejně jako melodická pointa refrénu. Jsou chvíle, kdy při poslechu přijde na mysl jméno Mastodon a možná, že něco z patosu amerického giganta v sobě precizní hra francouzů nese. Přinejmenším osmá Le prophète de malheur po chobotnatcích trochu zavoněla.

 

Frantíci to mají nafrčený a je radost vyšetřit si na poslech jejich druhé studiovky chvíli času. Prázdná místa nejsou téma této desky. Pominu-li slabší prostředek v podobě předehry Huit (Part 1) a hlavního dějství Huit (Part 2), neobsahuje Montuenga kreace, k jejichž poslechu je třeba si dodávat odvahy. Skladby definuje dobře uvážená proměnlivost jednotlivých figur, poslechová plnost a v neposlední řadě po všech stránkách dobře odvedená práce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky