Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Austere - Beneath the Threshold

AustereBeneath the Threshold

Victimer18.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Pouhý rok po albové reinkarnaci přichází Austere s deskou číslo dvě. S ucelenějším a působivějším materiálem.

Australská depresivní dvojice Austere loni albově povstala z popela a teď už je jasné, že to nebyla jenom dílčí epizoda. Comebacková práce Corrosion of Hearts má svého pokračovatele a přesně po roce vychází nová kolekce zasmušilých nálad nazvaná Beneath the Threshold. Ani ona mi nezůstala nic dlužná a poslechové akce se odehrávají hned několikrát denně. Austere se uhnízdili v prolínání melancholie, atmosfér a depresivních odstínů black metalu, který je srozumitelný a melodicky atraktivní. Dlouhé epické skladby jsou emočně vydatné a jejich stíny na duši naplno odhalené. Pozvolna rozplétají to krásné i zrádné ve svých rozevlátých příbězích. Nechat se vtáhnout nestojí moc času a není u toho cítit žádná bolest. Spíš vábivé pokušení. Což je pro mě dost zásadní zjištění.

 

 

Loňské album Corrosion of Hearts mě zpočátku taky docela chytlo, ale nemělo to dlouhého trvání. Na povrch vylezlo hned několik "ale", kterými jsem se začal zabývat tak vehementně, že šel původně pohodový poslech do kytek a proměnil se v lehce nedůvěryhodný. Austere mi až příliš často sklouzávali do povědomých melancho procesů, jako vystřižených ze smutně prosluněných omalovánek Alcest. Přitom sice stíhali být sami sebou, ale úplně přesvědčivé to nebylo. Nové album je v tomto ohledu dál, což rád vítám. Jednoduše by se dalo říci, že je vyváženější a jistější. Austere se na něm víc zavrtali do své depresivní povahy a našli v ní víc hloubky. Momentálně mi přijdou připravenější a rozhodnější, zkrátka lepší.


To, co mi loni znělo jako slušný pokus se znovu dostat na scénu a aktivovat svou pozici, která byla před léty velmi zajímavá, jsou dnes Austere víc nad věcí. Jejich atmosférický a výpravný black pořád nabírá ze stejných pramenů, na tom se nic nemění. On by byl hřích v tomto ohledu něco měnit. Dvojice střídá nálady a následuje trasy, které se lépe pamatují. Nový materiál je o krok dál, než byl ten loňský, a dostává se do pozoruhodnějších míst. I když pořád důvěrně známých, pokud se budeme bavit o tom, co od tohoto stylu očekávat. Takový buď zapůsobí, nebo se sveze po povrchu a časem přestane bavit. S Beneath the Threshold se tohle neděje a věřím, že je to podprahovým vnímáním. Prostě to najednou funguje. Deska dá v jistých momentech vzpomenout i na starší Katatonii, zejména ve skladbě Cold Cerecloth, ale nechci, aby to znělo, že si kapela bere až příliš často odjinud. Zmínil jsem vyváženost a netýká se to jen nálad.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/austereband.jpg


Vyváženost je hlavní tmelící prvek kompletních skladeb. Autorství i náhledu na tento styl muziky. Z nových Austere jdou emoce plnými hrstmi a promítání na plátno zasněné černoty je nepřerušované. Beneath the Threshold mě opravdu baví a nenutí mě pochybovat nad malým nebo větším počtem chtěných nebo nechtěných setkání napříč scénou. Dnes je to jen taková úvaha na okraj. V minulosti divočejší a nespoutanější kapela podruhé vsadila na usazenější tvář a našla si v ní pohodlnou polohu. Celek jako takový je kompaktnější.


Dám na svůj nos, který u podobně laděných kapel rád nasaje atmosféru. Někdy se rozpšiká nadšením a nemůže to udýchat, a někdy se jen ohrne jako by signalizoval, že tady to smrdí rutinou a povrchností. Teď má na 99% jasno a nevětří žádné velké změny. Austere mě tentokrát potěšili a byť novinka vyšla doslova před pár dny, dovolím si tvrdit, že se povedla. Možná si nechám malou rezervu v hodnocení, ale v hlavě je rozhodnuto. Tato kolekce umí probrat z letargie a nevracím se k ní, abych hledal něco, co by mi scházelo. Je to celé o dalších příjemně strávených minutách. Pokud patříte mezi zaryté staromilce, asi to budete vidět (slyšet) jinak, ti noví naopak mohou směle přistoupit. Já hledám jen dobrou hudbu a tady ji nacházím. Snílci, přírodně odění poutníci a pochybovači nad svým vlastním osudem v okovech metalové černoty - je to deska pro vás.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sollozzo / 21.5.21 8:56

TFB dávám neustále šanci, ale nemohu si pomoct, tentokrát již Wilson pohnul azymutem moc doleva. Myslím, že vývoj mezi deskami SW vždy byl...i To the Bone se neuhnulo z Wilsoního standardu tak radikálně. Zmíněná Floydí epičnost mi je rozhodně bližší než Prince říznutý s Depešákama na TFB. Namlsán předchozími alby, od nové desky SW očekávám kopici emocí (aspoň 2 zimomriavky na album) anebo mistrovské (ale nemasturbanstké) výkony muzikantů (musí se dostavit pocit vlastní hudební méněcennosti :-) ). To mi na TFB chybí. Vím, ta sterilnost a chlad sedí do zamýšleného konceptu. Svým způsobem je to geniální, ale hudba má emoce vzbuzovat, ne je zakrývat (snad až s vyjímkou závěčné Count of Unease). Jinak opět zvukově naprosto vyjímečná deska a perfektní art work / koncept. Jsem zvědav, jak desku předvede SW naživo. Věřím, že to bude opět skvělý zážitek, ale stejně budu čekat, až budu doufat, že po zdrcující čtvrthodince s Ancestral přinese technik na podium stoličku a na plátně se objeví černé peří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky