Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumn Cold - Dust of Broken Dreams (EP)

Autumn ColdDust of Broken Dreams (EP)

Jirka D.11.6.2019
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Nezbývá než doufat, že příště to dopadne o poznání lépe.

Industrial death metal. Co vás napadne, když někde uvidíte napsána tato tři slova? Jednou z možností, kde je můžete objevit, je ve spojitosti s pražskou metalovou kapelou Autumn Cold, kapelou doposud mladou, byť se zkušenostmi některých členů z jiných spolků. Navíc kapelou, o které se (troufám si tvrdit) ještě moc neví a po poslechu jejich aktuálního EP se tomu vůbec nedivím.

 

Nedělám to často a vlastně to nedělám to skoro vůbec - nečtu si předem jiné recenze desek, které se sám chystám sepsat ... čistě pro zachování vlastního, ničím a nikým neovlivněného úsudku. V případě této kapely jsem (a sám nevím proč) udělal výjimku a pročetl si text na Metalmania-Magazínu (ZDE), v němž se to jen hemží superlativy a výsledné bodování 5,5/6 je podle vysvětlivek webu mezi „album, ktorý sa zapíše zlatými písmenami do histórie metalu / rocku“ (to pro 6) a „výborný album“ (to pro čistou pětku). V ten moment jsem měl pocit, jako by mi uteklo něco naprosto zásadního...

 

Pro docenění toho, o čem budu dál psát, je docela důležité pochopit můj vztah k elektronice v metalové hudbě, který jsem se snažil dost podrobně popsat v recenzi nové desky Minority Sound (ZDE), a který doporučuji aspoň zběžně proletět. Tamtéž se dozvíte, že právě tihle Minority Sound nahráli docela slušné album, a taky vám asi dojde to, že Autumn Cold docela slušné album nenahráli.

 

Tak předně - v případě Dust of Broken Dreams nejde o žádnou, byť primitivní a neumětelskou formu industrial metalu. Tahle kapela hraje mix death metalu a gothic metalu, místy a asi nejmíň s nádechem doom metalu, a to prostě a jednoduše s klávesami. Těch kláves je dost a v naprosté většině představují ty nejobyčejnější a nezákladnější klávesové rejstříky, které by byly staré i v polovině devadesátých let. Stejně tak základní a obyčejné jsou kytarové riffy, bicí party a vůbec všechno, včetně naprosto tragického zpěvu a pokusu o anglickou výslovnost. To vše špatně nahráno (například bicí jsou absolutní tragédie, tedy pokud na ně vůbec někdo hrál) a smícháno, takže výsledek působí strašně amatérsky a v dnešní době skoro jako kuriozita.

 

 

Docela zajímavě vypadá i fakt, že nikde na stránkách a profilech kapely, stejně jako ve stručných informacích na digipaku, nelze dohledat, že by v kapele fungoval klávesák. Zeptám se možná blbě, ale přijde někomu v pořádku stavět na takto zásadně klávesami podepřeném zvuku, titulovat se industrialem a současně komplet klávesové party táhnout ze sampleru? A pokud by to někomu nestačilo, tak podle všeho v kapele není ani bubeník...

 

Abych ale jen nekritizoval, uvedu skladbu Loss jako zástupce možných nadějí do budoucna. Tato čtvrtá položka playlistu je docela příjemně, postupně vystavěná a přirozeně graduje po celou svou téměř šest minut dlouhou stopáž. Změnit aranže, vymyslet zpěváka a vyhodit ten trapas na konci (fade-out), mohla by to být docela dobrá skladba. V této chvíli ale naráží na limity kapely, které jsou zatím docela tristní, ale každý jednou začínal a třeba se s tím do budoucna něco stane. A třeba taky ne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky