Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumn Hour - Dethroned

Autumn HourDethroned

Sarapis13.1.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: hi-fi Philips FWM154
VERDIKT: Autumn Hour se představují metalovému publiku zajímavým debutem, který rozhodně stojí za poslech. Žádné zázraky však od „Dethroned“ nečekejte, ty doufám příjdou na následujících albech. Zatím je to umístění na postupových příčkách do první ligy. Teď ještě udržet tým pohromadě a zvládnout baráž…

Předpokládám, že kapela Autumn Hour je pro mnohé z našich čtenářů zatím neznámým pojmem, takže se ji v následujících řádcích pokusím v krátkosti představit. Počátky tohoto čtyřčlenného souboru pohybujícího se v žánrovém prostředí progresivního power/thrash metalu sahají do roku 2003, kdy zpěvák Alan Tecchio, zkušený z působení v několika heavy a thrash metalových kapelách v čele s Watchtower Rona Jarzombeka, rozjel spolupráci s kytaristou Justinem Jurmanem, jejímž výsledkem bylo pár demonahrávek do šuplíku pro strýčka příhodu. Historie Autumn Hour se pak dále rozvíjí až v roce 2008, kdy se dvojice autorů opět dává dohromady a s rozšířením line-upu o baskytaristu Clinta Arenta (ex-Seven Witches) a bubeníka Davea Lescinskeho (rovněž ex-Seven Witches) vzniká plnohodnotná kapela, schopná koncertovat a nahrávat ve studiu. Výsledkem kooperace těchto čtyř osob je debutové album „Dethroned“.

Toto koncepční album vyšlo už v roce 2009, ale jednalo se pouze o americkou edici a teprve až na počátku roku 2010 se prostřednictvím firmy Cyclone Empire dostalo i k nám do Evropy. Hudební základy pro tuto desku byly položeny roku 2003 hlavní dvojicí skladatelů Tecchio-Jurman na zmíněných demáčích, zaznamenané nápady pak byly o pět let později kompletní sestavou upraveny a doplněny o úplně nový materiál. Navzdory tomuto dlouhému a přerušenému procesu komponování skladeb nevyznívá deska „Dethroned“ roztříštěně. Album je sice rozděleno na tři části, ale to se týká spíše textového konceptu, hudební tvář zůstává neměnná. Jak už jsem naznačil v úvodu, pole působnosti Autumn Hour představuje „lehce progresivní“ power/thrash metal. Dominatní složkou je power metal amerického střihu (Vicious Rumors, Seven Witches), ale hudební výraz zahrnuje i přesahy do groove metalu a sem tam je možno postřehnout i odkaz Texasanů Galactic Cowboys. Alan Tecchio je schopný zpěvák a svým dobrým výkonem táhne kapelu kupředu. Klasické heavy metalové polohy zvládá s nadhledem, má cit pro použití vícehlasých harmonií a když je potřeba přitlačit na pilu a zařvat něco z plných plic, nemá s tím problém. Zvuk nahrávky je přesně tak hutný a masitý, aby vyzněla jak podladěná tvrdost neústupných riffů, tak i pochmurné melodie či působivé kytarové vyhrávky.

 

Na albu se nachází jak hitové, či lépe řečeno výraznější skladby, tak i ty méně zdařilé, kterým se nedaří vyšplhat na slunce z šedi průměru. Šedou myškou bych mohl označit hned první regulérní skladbu „End User“, trochu hůře je na tom balada „How Were We Supposed to Know?“, která měla být zřejmě pootevřeným stavidlem emocí, ale ubližuje ji přílišná repetitivnost ústředních motivů. Od závěru desky bych také očekával velkolepější finále. Naopak spokojenost vyvolávají skladby jako „Techcceleration“, „Unbelievable“, klipovka „Fade Out“ či titulní song. Cover od Eurythmics „Here Comes The Rain Again“ se kapele také nadmíru povedl. Celkově na desce tedy převažují pozitiva, i když k dokonalosti se Autumn Hour budou muset ještě nějakou chvíli probojovávat.

Povzbudivé je, že Autumn Hour nezpívají o povrchních tématech, ale zabývají se hlubší tématikou. Na tomto koncepčním albu vycházejí z literární předlohy knihy „The Singularity is Near“, což je publikace známého amerického myslitele a vizionáře Raye Kurzweila. Hned vzápětí však musím dodat, že texty si kapela zřejmě nechává pro sebe, takže zjištění, že se Autumn Hour probírají v problematice vztahu a dopadu moderních technologií na člověka je zároveň poslední instancí mého pátrání. Škoda, mohlo by jít o zajímavé počtení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky