Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mezi Chorvatsko a black metal bych na první dobrou rovnítko nepoložil, ale tento hudební žánr je i přes svou převažující severní orientaci evidentně nadnárodní záležitost bez striktní zeměpisné příslušnosti. Jako prvotina je Fyrst Wælm silnou hudební výpovědí s příslibem věcí budoucích. Progresivní ladění dělá z osmera skladeb pestrou přehlídku disonantní vize. Osmatřicet minut celkové stopáže je k takovému účelu ideální délka.

Fyrst Wælm je syrové a nebere si servítky. Motorem nahrávky jsou bicí s výrazným virblem, který spolu s příjemně umíchaným kopákem udává tempo nahrávky. Na můj vkus trčí rytmičák možná až příliš, ale evidentně jde o záměr vystavit kulometnou palbu do pomyslné výlohy, co nejblíže k posluchači. Některé party zní až nepřirozeně strojově a sterilně, že se nebráním úvahám o možném programování. Jako vedlejší efekt hlasitosti se projevuje zvýrazněný dozvuk a špetka nepříjemné rezonance.

Vzhledem ke stylovému spříznění s dřevními formami black metalu se intenzita neodehrává toliko na úrovni rychlosti či vrstevnatosti kompozice. Primárním zájmem je vytěžit maximum ze základního tónu nástrojů a akcentovat jejich surovou stránku. Jednička Murmur jde přímo k jádru věci bez zbytečných odkladů v podobě intra pro navození atmosféry. A takhle nějak zní i zbytek alba.

Jelikož se jedná o mysteriózní uskupení s malou až žádnou potřebou sdílet informace, mohu se pouze domýšlet, že jde o sólový počin persony v pozadí spřízněného projektu Morkera s větším důrazem na blackovou složku. Otázka přítomnosti baskytary zůstane díky závoji tajemství nad sestavou nezodpovězena. Buď je pohřbena hluboko v mixu anebo mají příležitostné basové tóny původ ve strunách druhé kytary. Hrubý, výše položený, hrdelní vokál má velmi sympatický skřípavý nádech a střídá se u mikrofonu s polohou, která zní jako prvotní fáze posednutí démonem.

Všechny výstražné kontrolky pro indikaci kvality svítí a na podporu této teorie dodám zjednodušující a povrchní přirovnání, že Avexia může vzdáleně připomínat svébytný klon francouzských Deathspell Omega zpomalených na poloviční rychlost. Hypnotický obal s výjevem podivné lesní sešlosti působí jako kreace Petra Válka na zadání: podivný rituál na mýtině. Nezbývá než dodat, že sběratelé a podporovatelé undergroundové scény si mohou dopřát všechny myslitelné formáty této ambiciózní nahrávky.