Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Maynard James Keenan, jedna z nejzásadnějších postav světové rockové scény současnosti, se jak známo již dávno nevěnuje pouze progresu Tool, který stejně hybernuje, ale své síly tříští dalšími směry. A to je pouze dobře, protože tento svérazný chlapík je držitelem jednoho z patentů, jak spojit kvalitu s originalitou a tvořit věci, ze kterých běhá mráz po zádech a mysl hloubá spíš ve vzorcích, než v počínání povrchních kazišuků. Přitom právě jimi Puscifer jsou. Buranská blues rocková kapela proměňující své folklórní cítění skze elektroniku a trochu toho zvráceného tanečna. Skupina lehce zabržděných amerických venkovanů, jež vede Maynard, tedy osoba zcela při smyslech a vysoké hudební inteligence. Protiklady se přitahují? Ale kdež, vždyť je to jenom rock n´roll a sranda.

Conditions Of My Parole není zrovna vidláckým opusem. Hřeje jej zvláštní jemná melancholie, odvážné postupy, křížení všeho se vším a z odpadu je rázem deska plná kouzel a čistých teplákových souprav, ne hnojem třísněných montérek či polámaných ohrad líného dobytka. Dost bolo vidieku, i když ten americký legrační rozhodně je. Syntéza Puscifer je zkrátka mimořádně povedená. Domnívám se, že právě na aktuálním albu našponovaná do maximálních otáček. Rozjímavé ambientní pasáže jsou drceny dub rytmy a výsledkem je jednoduše dobrá rocková písnička. Bláznivé, že? V moci Puscifer ale možné a poměrně snadno realizovatelné.

Celkový dojem z novinky má spíš vlídné kontury. Ovšem i ty občas řízne vejpůl nečekaná vzteklá věc, či hlučná salva pošahaných kytar. Deska volně začíná a možná si tak trochu komplikuje vlastní přístupnost, ale ani to není pravidlem. Jako vždy jde o přístup k podobné, ne zcela běžné muzice, vplutí do na první pohled slepých ramen, nadechnutí se a potápění v hustých řasách vrstev alba. A že jich Conditions Of My Parole má. Využití a prolínaní jednotlivých stylů je ukázkové. Žádná křeč, žádné pofiderní spojování neslučitelného, ani šokantní onanie hvězdných manýrů zastiňující to hlavní - muziku. A tohle album je především svobodomyslnou muzikou. Krásnou, i když podivnou a perverzní.

Maynard umí hladit duši a objímat svého posluchače v kuchyni nad talířem řízku stejně jako Gore z Depeche Mode ve svých baladách o lásce (Monsoons), akorát že postarší depešák nutí spíš objímat nežnou polovičku ve voňavých ložích, než kus masa z lednice. Z Maynarda ve vší té líbeznosti pouhým úšklebkem prostě stříká olej z pánve a je po lásce. Prostě perverzní lover. Umí se proměnit i ve sprostého tatíka s pupkem a uspořádat párty v malém pojízdném přívěsu s partou podobných pupkáčů a zarostlých individuí (titulní song). Umí být i amto rockovým vypravěčem a snově hitovým chlápkem od vedle (Man Overboard). Mnoho poloh, mnoho zvuků, mnoho vlivů, mnoho pastvy pro posluchače běžícího proti proudu v hlavním korytě současného rocku.

Puscifer natočili album intenzivní svými zvrhlými nápady, rytmicky uhlazené a jen místy kopající v rozkrok. Od ušmudlaných holínek to ale stejně nebolí, spíš si před flanelovým hrdinou ze Shelbyvillu uprdnete a provokativně mu vmetete tělesný pach spolu s větrem do tváře. Maynard a jeho parta mě baví daleko víc jak v A Perfect Circle, protože je zkrátka mimo normální svět a střízlivý přístup. K Tool se nevyjadřuji, dnes ne, není to na pořadu dne. Teď nezbývá než si nasadit paruku, mohutný retro knír, vzít klávesy, zvony a udělat country rockovou akci, která bude ve finále stejně znít jak dancecore se současným štítkem 2011. Máte s tím problém? Tak si sundejte optiku, bude se bouchat!