Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Awali - Embodied

AwaliEmbodied

Symptom31.10.2019
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Přímá linka do hlubších stavů vědomí vás sveze na vlně chytlavého dark wave minimalismu.

Další kamínek do mozaiky své diskografie pojala Awali jako dlouhohrající konceptuální album, které ve fyzické podobě obsahuje nejen nosič s hudebními skladbami, ale i dvojjazyčnou sbírku básní a fotografie. Krásně melancholické dílo je jako stvořené pro podvečerní rozjímání nad končícím dnem a stopami, které v něm člověk zanechal. Jedenáctka skladeb zvolna plyne v meditačním tempu a zkoumá křehkost i vnitřní sílu člověka.

 

Díky staré dobré teorii omezených možností působí Embodied po zvukové stránce uceleně a za poměrně pestrou zvukomalbou stojí jen malá sestava elektronických nástrojů. Tíha kompozic stojí na promyšlených klavírních plochách a intimních vokálech. Už na první poslech zaujmou některé skladby silným motivem – svižná dvojka Sicilian Ghost učaruje výmluvným klavírním námětem; úvodní Dandelion zase éterickým vokálem; instrumentální devítka By The River je pak zlatým hřebem představení. Představuje moderní pojetí hry na klavír, které má blízko k filmové hudbě a ve spojení s terénními nahrávkami a jednoduchými digitálními dekoracemi silně stimuluje eskapistické nálady. Tady jsem často vzpomínal na eleganci prostých klavírních etud, které na desce Two Point Discrimination (2007) zaznamenal americký skladatel Keith Kenniff aka Goldmund.

 

Hodnocení technických aspektů zvuku přenechám povolanějším a omezím se na stručné – za mě dobrý. Instrumentální a vokální plochy jsou vrstveny s rozmyslem a citem pro prostor mezi notami. Přirozeně znějící proud hudby dovoluje intenzivně nasávat vjemy z explicitně vyjádřených citů. Ať už bylo přání otce (matky) myšlenky jakékoli, výsledek zní tak, že bylo nepochybně bezezbytku naplněno. V době, kdy je angličtina standard a našince nepřekvapí, jsou rusky mluvené pasáže skvělé koření, které skladbám dodává příchuť neznáma až lehce svíravého pocitu někde na úrovni produkce švédských náladotvůrců Atrium Carceri. To zakusíte třeba v osmé Telom, která si v úvodu pohrává s bezmála hororovou notou a končí za zvuků vesmírných dálav.

 

Kromě klasické hudby jsou skladby ovlivněné i experimentální elektronikou a Where Are You Now se nebojí ani trip-hopových beatů. Album končí dvěma bonusovými remixy skladeb Telom a Pieta v rytmu taneční hudby. Pokud tápete v temnotách svého každodenního playlistu a máte chuť vykročit novým směrem, je Embodied ta pravá volba. Skladby plné obskurní poetiky vás zvou na cestu mezi noční můrou a snem, ze které spatříte nové horizonty. Embodied je deska, se kterou budete mít plné ruce práce; co tón, to důvod k… zamyšlení, radosti, jitření starých vzpomínek i nových nadějí. Hodnotím vysoce, ale raději ne v číslech.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky