Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bacchus - II

BacchusII

Garmfrost21.4.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: II je hlavně o atmosféře. Všechno ostatní je podružné. Black v rukou Bacchus není zlý... Je plný melodií a vzdušných nálad...

Z Debemur Morti nám poslali promo dlouhohrajícího debutu francouzské trojice Bacchus nazvaného číslicí II. Opravdový start si parta z Lyonu odbyla s eponymním EP, které se svojí stopáží v podstatě rovnalo regulérní řadovce. Tuto nahrávku jsem samozřejmě neslyšel, o existenci recenzovaného souboru jsem neměl tušení, avšak značka Debemur Morti je pro mě znamením, že bych takovou desku neměl nechat bez povšimnutí. Krátkým exkurzem do minulosti jsem naznal, že EP Bacchus není špatné, avšak až nyní kapela rozvinula své možnosti a schopnosti. Což není dáno pouze lepším studiem, ale zejména získanými zkušenostmi a vyhraností. Kapela si zachovala svůj rukopis a poznávací znaky. Je s podivem, že i v dnešní době lze vytvořit osobitý sound, který je rozpoznatelný mezi záplavou podobně znějících nahrávek.

 

Bacchus se nese na hodně atmosférické vlně black metalu s velkým dotekem doomu či sludge. Tempo až na pár výjimek nezrychlí. Spíše se valí. Bubeník Camille Olivier F. B., kterého znám z Dysylumn, i hodně rozvláčná místa dokáže nakopnout dvojšlapkou a dynamickými přechody. Kytary se prolínají se syntezátory, které jsou vlastně tím hlavním, co je v II ke slyšení. Moise Mestriaux, který syntezátory a samply obstarává, je totiž nositelem nápadů a kompozičním tvůrcem. Je sympatické, že byť skládá on, nepřekřikuje ostatní nástroje, ale nechává jim dostatek prostoru. Kytary s basou v podstatě diktují náladu a klapky vše halí v jednotný opar a rozšiřují harmonické možnosti. Je-li potřeba, aby skladba zuřila, ztichnou klapky úplně - taková II. III je místy pěkně hutná.

 

Dalším rozpoznatelným znakem nahrávky je hlas baskytaristy a kytaristy Sébastiena B. Jeho hrdelní hulajdání mně nesedí. Když se zklidní a growluje nebo ryčí, je vše najednou krásnější. Jeho vokální projev je však pro Bacchus a jeho poznávací znaky nejdůležitější. Neříkám, že nejlepší, ale díky zpěvu a jeho způsobu si kapelu zapamatujete. Předpokládám, že si své příznivce najde. Nezpívá falešně či intonačně mimo. Je to pouze otázkou vkusu. Přiznávám, že náladě nahrávky tento styl zpěvu sedí.

 

 

Obálku zdobí stylové zákoutí s plným stolem, kterému vévodí džbán vína, hrozny a plno jídla. Šestice skladeb se svojí délkou od prvního EP mnoho neliší. Rozdíl činí cca pět minut. Odlišná je podstata nahrávky. II je deska uzavřená, má úvod, vrcholy a silný závěr. Nepředpokládám, že se ze mě stane příznivec Bacchus, na to je jejich sound a zpěv odlišný od mého vnímání. Suma sumárum - II je počinem krapet nadprůměrným a Bacchus kapelou v rámci možností originální, že ji nemůžu s klidným svědomím odsoudit. Je to o jednoduchém – líbí/nelíbí. Příznivcům náladotvorného black/doomu by II mohla sednout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky