Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bad Religion - Age of Unreason

Bad ReligionAge of Unreason

Jirka D.29.5.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Age of Unreason nezpůsobí žádný převrat - fanoušky kapely jednoznačně potěší, protože dostanou přesně to, na co jsou zvyklí, a pro ty ostatní tahle deska stejně není určena. Tak snadné to je.

Před napsáním pár slov k nové desce kapely Bad Relgion, která příští rok oslaví čtyřicet let existence (ještě jednou - čtyřicet let existence), jsem trochu prolezl internet a taky svou šest let starou recenzi předchozího alba True North. Zjištění je zhruba to, že trio Graffin, Gurewitz a Bentley to spolu táhne dál, bubenickou židli hřeje nový člen týmu Jamie Miller a že aktuální hudba, datovaná rokem 2019, by klidně mohla být datována i úplně jinak a nic by se nestalo. Naopak by mě docela překvapilo, kdyby BR udělali něco jinak, což se - díky že tak - neděje.

 

Bad Religion band

 

Age of Unreason má krásných šestatřicet / osmatřicet minut a čtrnáct, resp. patnáct skladeb - záleží, jakou edici si pořídíte, na CD máte jednu skladbu navíc jako bonus. Podělte si to sami, vychází to na skladby zhruba kolem dvou minut a přesně takový spád tahle deska má. Jednoduše a jasně vpřed, silné refrény, sborové áááá, které byste u každého jiného považovali za kýč, hromada energie a po dvou třech posleších refrény v hlavě. Nová deska je snadná, plná elánu, melodií a toho nejjednoduššího punk rocku, jaký si umíte představit. Přesto neuráží, nepůsobí nepatřičně nebo trapně - jsou to typičtí Bad Religion a jsou ve formě, kterou by jim mnohem mladší mohli závidět.

 

Změna oproti dlouholeté praxi se odehrála na producentském postu, který nově příchozímu Carlosovi de la Garza uvolnil věhlasný Joe Barresi. Změna je to minimálně pro mě pouze kosmetická, resp. spíš z ní cítím snahu kapely vyzkoušet něco nového, protože jiný racionální důvod pro odchod od prověřené legendy Barresiho mě nenapadá. Ať tak či onak, žádná zásadní proměna výrazu kapely se neodehrála a nová deska zní přesně tak, jak byste čekali. Respektive doufali, protože Bad Religion už jsou v pozici, kdy si můžou dovolit i tvůrčí lapsus ... nicméně nic takového se nestalo, zní pořád stejně.

 

V lehce zoufalé situaci, co dál psát o desce, která se natolik podobá té hromadě předchozích, o nichž už všechno bylo napsáno, koukám (opět) na svou starou recenzi a trochu zahanbeně přiznávám, že i moje psaní je po těch šesti letech hodně podobné. Takže konec trápení, nic převratného stejně nevymyslím, stejně jako nezpůsobí žádný převrat Age of Unreason. Fanoušky kapely jednoznačně potěší, protože dostanou přesně to, na co jsou zvyklí, a pro ty ostatní tahle deska stejně není určena. Tak snadné to je.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky